Zuzana Štemberová – Zelené oázy měst na jednom místě. Unikátní projekt DO PARKU ukáže, kde máte nejbližší zahradu nebo hřiště
Vyzpovídali jsme jednu z autorek portálu DO PARKU, který je určen odborníkům i obdivovatelům zahrad, parků, veřejného plánování a krajiny obecně. Vyberte si podle mapy (nebo v databázi) park v sousedství, autorské dětské hřiště, zajímavě řešené veřejné prostranství nebo si naplánujte procházku po nábřeží. Více se dočtete v následujícím rozhovoru.
Portál funguje teprve od loňského roku a spravuje ho nezisková organizace DO PARKU – PORTÁL KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY, která nabízí možnost dobrovolnické spolupráce i aktivní účasti na tvorbě obsahu stránek, do redakce lze zároveň posílat tipy na realizace a konané akce. Projekt je podporován Českou asociací pro krajinářskou architekturu a mecenášem projektu je ateliér TERRA FLORIDA krajinářští architekti, odkud pochází i Zuzana Štemberová, se kterou jsme o projektu mluvily:
Dočetla jsem se, že cílem projektu je zvýšit povědomí o krajinářské architektuře – jak ji lze vlastně definovat? Jedná se o řešení jakékoliv zeleně ve veřejném prostoru?
ZUZANA: Jedna ze starších definic ji popisuje jako navrhování „všeho, co nemá strop“. Obor se vyvíjí původně z oblasti zahradní architektury, kterou si veřejnost umí představit, krajinářská architektura je ale termín mnohem širší. V angličtině existuje pod názvem landscape architecture či landscape design, přičemž v každé zemi se tak označuje něco trochu jiného. Obor přesahuje tvorbu zahrad a týká se více plánování veřejných prostranství (které nemusí být primárně „zelené“), navrhování krajiny a krajinného plánování. Krajinářská architektura je hodně dynamická a proměnlivá. Reaguje i na změny klimatu a myslíme si, že ještě zažije boom, jelikož se hodnota přírodní složky v urbanizovaném prostředí čím dál více zdůrazňuje. Ideální je kombinace biodiverzity a obytnosti, užitnosti.
Proč portál vznikl a pro koho je primárně určen? Cílíte spíše na laickou veřejnost, nebo na odborníky krajináře a architekty?
ZUZANA: Web je určen pro obě skupiny. Zakládali jsme ho v rámci ateliéru TERRA FLORIDA a od počátku jsme si stanovili dva cíle: zvětšit povědomí veřejnosti o krajinářské architektuře (popularizovat ji) a zároveň mapovat stav oboru jako takového – chtěli jsme poskytnout profesionální databázi, se kterou by mohli pracovat i profesionálové či studenti a zároveň všechny vyzvat k návštěvě těchto míst (k čemuž slouží integrovaná mapa realizací).
Vnímali jsme, že po databázi tohoto zaměření je v odborných kruzích poptávka. Širší veřejnost se zároveň k informacím málokdy dostane, jelikož je obor zatím poměrně uzavřený, a tak laikové málokdy tuší, jaká krajinářská díla jsou v jejich okolí. Zatím se jedná o malý projekt bez redakce a stálých přispěvatelů, ale chceme se zvětšovat, upravit web, aby se na něm dalo pohodlněji hledat a třídit výsledky a máme i další plány včetně komentovaných procházek či sekce pro odborníky.
Zmiňujete, že inspirace pro vytvoření portálu přišla ze zahraničí. Můžete nám prozradit některé tematické weby, které vás oslovily?
ZUZANA: V zahraničí mají často lokální databáze, velkým vzorem je pro nás ovšem slovinský portál Landezine, který se rozrostl do celosvětové databáze krajinářské architektury, která je velmi kvalitní, výběrová, ale pro zveřejňování placená. Původně se zaměřovala na Evropu, ale nyní obsahuje hlavně projekty z Austrálie, Ameriky a Číny. Je tam krásně vidět internacionalizace či globalizace našeho oboru – podle fotek často nepoznáte, zda se jedná o realizaci z Evropy nebo Číny.
Problematické je ovšem to, že je oproti architektuře ta krajinářská velmi proměnlivá v čase a závisí na údržbě. Věc tedy může za rok vypadat úplně jinak než na fotkách, ale to k oboru patří, i když si to asi málokdo uvědomí. Ani z fotografie a popisu se však genius loci nedá poznat – proto se v DO PARKU zaměřujeme na místa v Česku, která se dají navštívit a prostor zažít. Vnímat místo se dá jedině návštěvou.
Na webových stránkách portálu uvádíte, že pro zveřejnění projektu je klíčová vysoká architektonická kvalita díla, funkčnost a kvalita provedení, citlivost k místu a ke krajině. Shodujete se v rámci spolku na tom, které realizace takto označit?
ZUZANA: V architektuře, i v té krajinářské, je problém s teorií – s definováním kvalit, jsou to měkké termíny, nedají se dobře kvantifikovat a vždy jsou nějakým způsobem subjektivní. Směrujeme k tomu, že o kvalitě projektu bude rozhodovat komise (nejen ateliérová), ve které budou zapojeni další odborníci, uznávaní představitelé oboru například z univerzit, ale i architekti a urbanisté. Myslíme si, že tím výběr realizací nabere na vážnosti.
Kolik projektů plánujete na web přidat a v jakých řádech se pohybujeme, když se bavíme o krajinářských dílech u nás?
ZUZANA: Jedná se i o drobné intervence, nejen velké městské parky – jsou jich tisíce. Rádi bychom v dohledné době měli na webu alespoň několik set realizací, přičemž se bude jednat o díla, která vznikla po roce 2000. Zatím nezařazujeme starší díla – kromě rekonstrukcí historických zahrad a parků, ale výhledově plánujeme přidávat i kvalitní dochované realizace z dvacátého století, jako je například Františkánská zahrada od Otakara Kuči v Praze. Je to důležitá součást oboru, rádi bychom na toto upozornili.
Je tu ale ještě jedna věc – pro krajinářské architekty hotové dílo znamená to, že se projekt navrhne, nakreslí a schválí k realizaci. Krajinná studie, pokud je schválena, je tedy hotovým dílem bez ohledu na to, jestli je realizována, nebo ne. Dílem je návrh, to, jak se zrealizuje, je druhá věc. Přidáváme zatím projekty, které lze navštívit, ale zvažujeme i prezentaci velkých krajinných projektů a studentských prací.
Dá se říct, jaké procento krajinářských děl zůstane jenom na papíře?
ZUZANA: To je těžké určit, občas ani nevíme, že se daná věc zrealizovala, protože nás třeba nepřizvou jako autorský dozor – to je nejhorší možná varianta. Nejčastější jsou realizace, které vychází z původního projektu, ale při zpracování se změní. V ideálním stavu, kdy je projekt realizován tak, jak jsme ho naplánovali, je realizováno tak 20–30 % děl. Do hry zde vstupuje mnoho faktorů, např. finance – je zákonitostí, že se veřejná prostranství a okolí staveb realizují až nakonec, proto se v našich rozpočtech dřív běžně škrtalo. Přitom cena krajinářských úprav je oproti ceně stavby zanedbatelná. Dnes je už situace lepší, i na autorské dozory chodíme častěji.
Přidáváte na web projekty, které jste sami vybrali, nebo necháváte vytipování míst převážně na ostatních?
ZUZANA: Máme už teď nejméně 200 tipů na realizace, které bychom na webu chtěli mít. Oslovujeme autory a konzultujeme s nimi, jelikož si zatím texty na web píšou sami. Problém je ale v tom, že v oboru krajinářské architektury ještě není tak rozšířená sebeprezentace – ateliéry na tuto činnost nejsou zvyklé, často nemají prezentační fotky nebo (zejména menší kanceláře) nejsou zvyklé psát o svých realizacích. Prezentace je navíc ztížena tím, že musíte dílo nechat uzrát.
Na webu máme schválně definici veřejně přístupných a polopřístupných ploch, protože jsme chtěli zahrnout zelené střechy, o kterých mnohdy ani nevíte, že u nás jsou. Zvyšuje se jejich podíl, a např. na DRNu na Národní třídě jsou opravdu zajímavé. Na všechna místa v databázi se dá dostat, například se domluvit s majitelem, zahrnujeme proto i vnitrobloky budov a zahrady skol a školek – přišla nám škoda je vynechat.
Do budoucna bychom rádi zahrnuli i plánovou dokumentaci projektů, to by pomohlo oboru a architektům, aby si vše usadili do kontextu. Také by nás zajímala spolupráce s architektonickými weby – nevnímáme sami sebe jako jejich konkurenci a již nyní máme nabídky na přátelskou pomoc. Vkládáme velkou naději do studentů, je jich více a jsou dobře vzdělaní a vybavení.
Kde se u nás vlastně dá krajinářská architektura studovat?
ZUZANA: V současnosti tu jsou tři akreditované obory zaměřené výhradně na krajinářskou architekturu – nejstarší je v Lednici na Moravě, další na Fakultě architektury ČVUT, odkud máme první dva ročníky absolventů, a na České zemědělské univerzitě. Mohlo by se to zdát hodně, ale na každém oboru je pouze několik míst a na současnou potřebu to nestačí. Krajinářští architekti musejí mít znalost jednotlivých přírodních složek, která přichází především s praxí, mít estetické, stavební, komunikační i ekonomické znalosti a zároveň umět ovládat velké množství odborných počítačových programů. Důležité je pochopení kulturní krajiny a schopnost spolupráce s dalšími odborníky, klientem i úřady.
Ideální navíc je, když absolvují stáž v cizině, kde jsou v krajinářské architektuře napřed – země jako Anglie a Holandsko mají velkou tradici oboru. Obecně je obor více zažitý v přímořských státech, kde už desetiletí řeší problémy s vodou, které začínají být aktuální i u nás. Nebo v Americe, kde od 70. let soustavně řeší problémy s životním prostředím. Často jsou to velké, rozsáhlé, koncepční projekty (řešení rozhraní měst, povodí řek atd.), kde napřed nastupuje krajinář a až poté jednotlivé stavby, které se citlivě umisťují, infrastruktura, objekty…
Je ještě něco, co jsme nezmínily? Nějaká zajímavost z oboru?
ZUZANA: Takovou trochu kuriozitou je letošní vysoká poptávka po výsadbách, na kterou nikdo nebyl připravený – ukázalo se, že vysadit třeba dva milióny stromů nejde jen tak. A zvyšuje se nejenom zájem o stromy do ulic, ale spousta lidí si v covidové době víc všímala své zahrady, takže nakonec v zahradnických školkách došly nejenom stromy, ale i trvalky… ale za nás jsme tomu samozřejmě naklonění, jenom je nutné si uvědomit, že nejde jenom sázet, ale je třeba také dlouhodobě pečovat.