Zelená střecha: klimatizace zdarma a park nad hlavou

Jak zelená střecha dokáže ochladit rozpálené město, prodloužit životnost střechy i vytvořit útočiště pro ptáky a hmyz?

Zelené střechy jsou čím dál častější součástí moderní architektury – od rodinných domů po velké administrativní komplexy. Přesto o nich mezi laiky panuje spousta mýtů: někteří si představí jen trávník na střeše, jiní je považují za drahý luxus.

To, jak zelené střechy skutečně fungují, jaké mají limity i budoucnost v našich městech, vysvětluje Martin Čech, specialista na zelené stavění programu Adapterra a také jeden z porotců soutěže Zelená střecha roku v Česku i na Slovensku. V Nadaci Partnerství má na starosti správu pasivních budov a analyzuje data získaná z provozu areálu Otevřené zahrady, včetně fyzikálních dat ze zelených střech, která téměř nikdo jiný neměří. Místo domněnek tak používá fakta.

Podle čeho se pozná, jestli je daná zelená střecha dobrá a funkční? Jako laik na první pohled vidím jen zeleň…
Zelená střecha může mít různé přínosy – třeba estetický nebo rekreační. Můžeme od ní očekávat ale i chladící efekt, zadržování dešťové vody a příznivější mikroklima kolem domu. Povrchová teplota je zkrátka podstatně nižší, než kdyby tam byl asfaltový pás. A pro mě je dobrá zelená střecha taková, která mi poskytne všechny tyhle benefity.

Můžu dát zelenou střechu kamkoliv, nebo to má své limity?
První limit je tvar domu, jestli vůbec mám plochu vhodnou pro umístění vegetační střechy. Další věcí je statika, samozřejmě střecha vypadá a funguje daleko líp s větší vrstvou substrátu a pestřejší skladbou zeleně, což ale ohromně zatěžuje nosnou konstrukci domu. Většinou se dá vymazlená zelená střecha udělat jen na novostavbě, kde už se s ní počítá a strop se hodně vyztuží. V jiných případech to směřuje k extenzivní střeše, estetické, ale s nízkým chladicím přínosem.

Tím se dostáváme k druhům zelených střech, které jsou extenzivní, intenzivní a polointenzivní. Jaký je v nich rozdíl?
Na zelené střeše v podstatě imitujeme přírodu a rostliny ve volném terénu mohou využívat půl metru nebo metr hlíny. Takže samozřejmě by byla nejideálnější tato tloušťka substrátu, což je ale brutální zátěž na strop a většinou to nejde. Od intenzivních střech (nad 300 mm substrátu, může tu růst i keř nebo menší strom – pozn. autora) se postupným vývojem přešlo k extenzivním (do 150 mm), které dnes tvoří asi 90 % realizací, a kde se naopak hledá skladba zeleně co nejlehčí a dá se umístit v podstatě kamkoliv.

Používají se při tom rohože ze syntetických materiálů, které nahrazují část substrátu a mají velkou hydroakumulační schopnost a nízkou hmotnost. Skladbu rostlin tvoří výhradně rozchodníky, které jsou schopné fungovat v extrémních podmínkách s nedostatkem vody, živin a přebytkem slunce. A jsou téměř bezúdržbové.

Je pořízení zelené střechy drahé?
Je to dražší, a proto jich je pořád málo. A proto je velké procento těch extenzivních, protože jsou nejlevnější, dají se pořídit kolem 1500 korun za metr čtvereční. A samozřejmě čím jdeme dál k intenzivním střechám, tím roste cena substrátu a funkčních vrstev, je ale dražší i výsadba a další náklady například na kapkovou závlahu nebo postřikovače. A prodraží se i statické řešení budovy. Tady se to může šplhat k třeba k deseti tisícům za metr čtvereční.

Když se podíváme na letecké snímky, zelených střech je pořád málo. I přes existující dotační programy. Stanou se někdy běžnou součástí obcí a měst?
No, nevím. Zatím za nimi vždy stojí nějaký nadšenec, který tomu obětuje finanční prostředky, snahu a úsilí. Problém je, že přínos zelené střechy je obtížně přepočitatelný na peníze. A je tu faktor, že většina domů má šikmé střechy. V některých městských regulativech už ale mají podmínku, že když zastavím příliš velké procento pozemku, tak mi zelená střecha může pomoct při výpočtu indexu zastavěné plochy. A některá města už dávají – pro některá území a některé typy budov – zelenou střechu jako povinnou.

Motivací je přitom jejich chlazení v létě, jak se tedy střecha chová?
Je zase veliký rozdíl mezi střechami extenzivními a intenzivními se závlahou. Chlazení probíhá pomocí odparu vody, čili ta voda je klíčová věc. V areálu Otevřené zahrady máme polointenzivní zavlažovanou střechu. V létě na ní měříme do 30 °C, zatímco běžná krytina dosahuje 60–70 °C.

Zajímavý je efekt střechy v zimě…
Určitě je nesmysl, že v zimě hřeje – jak můžu čekat, že hromada mokré hlíny hřeje? Její přínos je v tom, že tepelně akumulační schopnost substrátu omezí teplotní extrémy, které by normálně na té střešní krytině byly. Tedy třeba minus deset stupňů v noci a plus deset přes den. V případě zelené střechy s vrstvou substrátu se teplota pohybuje kolem nuly. Tím se zvyšuje životnost střešní krytiny.

Už pětkrát jsi porotcoval v české soutěži Zelená střecha roku a letos poprvé jsi tuhle roli zastal i v klání na Slovensku. Z tvých zkušeností, vyvíjí se obor a trendy?
Vývoj je určitě vidět. Loni se v české soutěži objevily hned dvě biosolární střechy. Letos byl zase patrný posun k biodiverzitním střechám, lidé chtějí přínos pro přírodu, ne jen hromadu suchých rozchodníků, takže na střechy umisťují mrtvé dřevo a další prvky pro hmyz, pítka pro ptáky nebo květiny pro včely.

Kdybys měl neomezený rozpočet, jakou zelenou střechu by sis nechal udělat na svůj dům?
No, vlastně žádnou (smích). Kdybych měl neomezený rozpočet, tak bych postavil podzemní dům, který by měl na střeše jeden a půl metru substrátu, kde by mohlo růst cokoliv. Tím bych de facto nahradil tu zastavěnou plochu, kterou jsem přírodě sebral. Dnes už se něco podobného děje u velkých developerských projektů, kdy se třeba na podzemní garáže navrší substrát v takové tloušťce, že si člověk ani neuvědomuje, že je na zelené střeše, ale má pocit, že je v parku. Něco takového jsem teď viděl na Slovensku nebo je to k vidění i v brněnské Vlněně. Je to parádní pocit, když člověk může procházet mezi stromy a ne mezi hromadou aut.