Co pro obyvatele města schodiště představují? Cestu nebo cíl. Překonání převýšení. Výhled na město. Ale především efektivní zkratku. Jde o místa, která jdou pohybu jeho obyvatel naproti a dokážou plnit roli užitečného urbanistického prvku. Jejich údržba stejně jako celková péče o veřejný prostor ale místy pokulhává. Veřejná schodiště se tak často proměňují v chátrající, nebo dokonce nebezpečná místa. To, jak jsou na tom schodiště v prostředí Prahy, zmapovala ve své diplomové práci designérka Kristýna Hodanová. Jakým způsobem se dá podle ní přispět ke kvalitě veřejného prostoru, dokládá ve svém návrhu proměny pražského schodiště Koulka, v jehož blízkosti sama vyrůstala.

Schodiště jsou často nenápadnými prvky, integrovanými do městské krajiny, se kterými se denně setkáváme a téměř je nevnímáme. Přesto jsou nedílnou součástí veřejného prostoru. Každý z nás se jistě setkal se schodištěm, po kterém není radno se procházet po setmění. Jiná schodiště nám zase svou nepromyšlenou strukturou způsobují při chůzi takový diskomfort, že se mu raději obloukem vyhneme.

Zpět na schody

„Všeobecně jsou schodiště specifikovaná jako komunikace šesté kategorie. Znamená to, se v zimě neudržují, jsou zarostlé, jejich správa je značně podfinancovaná. Přitom jde o nejefektivnější cesty, které bychom měli ve městě využívat. Městská schodiště by si zasloužila, aby byla bezpečnější, co se týče povrchů a konstrukcí, které jsou často v dezolátním stavu. Týká se to ale také jejich značení. Zvýšení povědomí o blízkosti schodišť ve veřejném prostoru může být cesta, jak zvýšit frekvenci návštěvnosti schodišť, a tím také zajistit vyšší sociální kontrolu. Více lidí znamená i větší pocit bezpečí,“ konstatuje autorka studie.

Potenciál a nedostatky

Mapování, které sloužilo ke zjištění potenciálu a problémů schodišť, shrnula Kristýna Hodanová ve své knize Role vertikální pěší infrastruktury v sídle aneb současnost a budoucnost schodiště Koulka. Díky sesbíranému fotografickému materiálu z prostředí Prahy 5 pojmenovává Kristýna společné problémové charakteristiky pražských schodišť, ale také to, co z nich dělá zajímavá místa s potenciálem. „Schodiště se v této čtvrti často nacházejí na hranicích zastavěných pozemků a parků. Na jedné straně obklopena sociálním vyžitím, na druhé přírodním porostem. Bývají také zaklíněná mezi vilami, jejichž ploty jsou opatřeny ostnatými dráty. Chodci se zde tak necítí v bezpečí a využívání schodišť se raději vyhnou,“ shrnuje Kristýna.

Vzbudit zájem

Jakým způsobem schodiště v městském prostoru řešit, se zabývá také podkapitola v Manuálu tvorby veřejných prostranství, který sestavil Institut plánování a rozvoje města Prahy. Práce Kristýny Hodanové by se tak dala považovat za potenciální rozšíření záměrů IPRu. „Celý projekt vnímám jako prvotní impuls. Na základě mapování by se dala rozšířit kapitola o schodištích v manuálu práce s veřejným prostranstvím. Jsem pro, aby se na téma schodišť zavedla širší diskuse, která zvýší zájem obyvatel města o veřejný prostor. Cílem celého mého projektu je zviditelnit problematiku schodišť a poukázat na to, že i ona jsou součástí města, a je důležité nad nimi přemýšlet na úrovni plánování městských celků,“ doplňuje Kristýna.

Zasadit se o změnu

Problematice schodišť je vhodné se věnovat seshora, například pomocí vypracování zmíněného manuálu. Zároveň existuje potenciál se o schodiště více starat a dělat je bezpečnými i zespoda, tedy z občanské iniciativy. Ta může být, jako v případě Kristýnina projektu, prvotním impulsem ke vzbuzení veřejného zájmu. Jde o malé kroky, ale právě od nich se dá dopracovat k projektům, které mohou mít reálný dopad na kvalitu veřejného prostoru.

„V případové studii, která byla součástí projektu, jsem za formu občanské iniciativy zmiňovala například komunitní zahrádku v blízkosti schodiště. Schodiště vnímám jako stezku, kdy chodec po cestě může najít například značení přírodního detailu, vyhlídku nebo místo k odpočinku. Za klíčové považuji řešit osvětlení a dát schodištím náplň, která tam přivede více lidí a zároveň přináší kvalitu navíc i pro místní obyvatele,“ uvádí autorka několik možností, jak s prostorem typu schodiště lze ve městě pracovat.

Z vlastní zkušenosti

Získané poznatky a své záměry Kristýna prezentuje na příkladu schodiště Koulka na pražském Smíchově. To svou délkou přes čtyři sta metrů spojuje pěší trasu od usedlosti Koulka k usedlosti Kesnerka. Mapování této oblasti pro ni bylo přirozenou volbou, protože v tomto prostředí sama vyrůstala a při návrhu může těžit z dobré znalosti potenciálu i nedostatků místa.

Hledisko výlučnosti

Ač jsou schodiště prvkem, který je vrstevnatému městu, jako je Praha, vlastní, často ze svého užívání vylučuje mnoho skupin obyvatel, jako jsou cyklisté, senioři, lidé s kočárky či s různými druhy postižení. Přesto jsou mnohdy jediným možným řešením, jak se pohybovat v prostoru s velkými výškovými rozdíly. Je to nejefektivnější zkratka, ale nemohou ji využívat všichni. V návrhu zabývajícím se schodištěm Koulka designérka reflektuje hledisko výlučnosti například v umístění rampy v nejfrekventovanější části schodiště.

Dětskýma očima

Nedílnou součástí projektu byla také komunikace s místními obyvateli formou dotazníků a workshop s dětmi z místní základní školy. „Rozhodla jsem se zapojit do projektu také děti, protože jejich potřeby a pohled jsou podle mého málo zohledňovány při plánování veřejných prostor. Navíc jsem do návrhu chtěla začlenit i herní prvky, protože v této vilové čtvrti na Smíchově bydlí velké množství rodin s dětmi,“ upřesňuje autorka.

Kristýna dále popisuje, jakým způsobem probíhalo zapojení dětí do projektu: „Náplní workshopu, který jsem připravila za konzultací s iniciativou Socionaut, byla tři zastavení na trase schodiště. S dětmi jsme se tady bavili třeba o bezpečnosti nebo herních prvcích. Také dostaly za úkol nakreslit schodiště nebo město svých snů. V kresbách dětí se objevovaly podněty jako vodní prvky, přítomnost zvířat nebo třeba rozsvícená okna viditelná ze schodiště jako prvek navozující pocit bezpečí a komunikace.“

Potenciál do budoucna

To, že má smysl se věnovat vypracování návrhu na schodiště Koulka, se designérce potvrdilo také z toho důvodu, že má v této oblasti v blízké budoucnosti vyrůstat nová oblast Smíchov City. „Fakt, že se zde bude budovat nová čtvrť, pro mě byl důležitým argumentem. Předpovídá totiž frekventovanější pohyb chodců a také to, že má smysl se nad úpravami schodiště zamýšlet v rovině skutečné realizace,“ konstatuje autorka optimisticky.

Projekty v duchu Kristýniny studie zvyšují pozornost, která se problematice, jako jsou například městská schodiště, věnuje. Mohou tak napomoci rozšíření pohledu na ně a jejich vnímání nejen jako nutné komunikační struktury, ale také prvku, který utváří prostor kolem nás. Díky obdobným iniciativám vidíme, že i zdánlivě obyčejný prvek města může nabízet kvality daleko za hranicí své primární funkce.