Výsledky soutěže Laurus 2021

Ve čtvrtek 14. dubna se konalo slavnostní vyhlášení vítězů letošního ročníku studentské soutěže krajinářské architektury Laurus 2021.

Základy soutěže sahají do roku 2017, kdy byl organizován výběr nejlepšího projektu studentů prvního ročníku krajinářské architektury Fakulty architektury ČVUT. Letos se ale vůbec poprvé účastnili i krajinářští studenti z ostatních škol. Poslání soutěže zůstalo stejné – přinášet nezávislý pohled na kvalitu výuky krajinářské architektury, motivovat studenty i učitele skrze srovnání mezi jednotlivými ateliéry a školami a prezentovat obor krajinářské architektury širší veřejnosti.

Do letošního ročníku bylo přihlášeno celkem 61 soutěžních projektů. Porota ve složení Štěpánka Šmídová, Petr Halama a Yvette Vašourková vybírala vítěze ve čtyřech kategoriích. Porotci hodnotili, jak projekty zohledňují současné potřeby společnosti, relevanci a přiměřenost přístupu v rámci materiálů a technologií. Všechny projekty finalistů porota ocenila pro jejich mimořádnou kvalitu ve zpracování, citlivém přístupu k tématu a uplatnění současných postupů krajinářské architektury.

Vítězka v kategorii Malé měřítko:

Alice Pachněvičová – bakalářské studium (1. ročník), Základy krajinářského navrhování Špalková – FA ČVUT v Praze

Anotace

Sám se sebou Toulám se Libní. Nebe je bez jediného mráčku. Kolem pobíhají děti s míčem a pokřikují na sebe. Já ale pokračuji dál. Vím, kam se schovat. Znám jedno klidné místo uprostřed ruchu. Přede mnou se objevují kopečky pokryté vysokou trávou. Sundávám si boty a pokračuji bos. Užívám si lechtající ochlazující pocit na prstech u nohou. Přejdu přes kopeček, posadím se a položím hlavu do trávy. Konečně jen já a moje knížka… Úkolem bylo ve veřejném prostoru v okolí říčky Rokytky navrhnout místo, které by obyvatelům z okolních sídlišť nabídlo soukromí, místo pro práci, zábavu a další… V mém návrhu se zaměřuji na poskytnutí soukromí jedinci, který hledá klidné hnízdečko v dnešním zrychleném světě. Zde by se mohl soustředit na jednu činnost… meditovat, číst si knihu, odpočívat, přemýšlet… jednoduše být sám se sebou v daný čas na daném místě. Toto soukromí bych chtěla poskytnout návštěvníkům pomocí modelace terénu, vytvořením náspů a výkopů tak, aby vznikly ďolíčky pro jednoho či dva lidi. Cestičky I ďolíčky by byly pokryty nízkým travnatým porostem. Naopak zarostlé kopečky s vysokou travnatou směsí by utvářely tu pravou atmosféru zarostlé louky a intimnosti. Dále pracuji se stávajícími stromy. Navrhuji dvě fáze realizace. V první se zaměřuji na doplnění domácích dřevin a mnohokmenů a na problém invazivních druhů dřevin, které je třeba odstranit pro možnost rozrůstání stávajících utlačovaných dřevin. Ve druhé fázi, která by se měla uskutečnit po realizaci, navrhuji dvě možnosti – vykácení zbylých invazivních druhů, nebo udržování oblasti pod přísným dohledem, aby se nerozmnožovaly.

Hodnocení poroty

V projektu sám (se) sebou, vítězné práci kategorie “malé měřítko” porota shledává především mimořádný soulad mezi myšlenkou/konceptem návrhu a jeho prezentací. Porotci poznamenali obecnou náročnost údržby podobných řešení. Ovšem v případě tohoto jemného terénně modelačního zásahu, který není pouhou dekorací ale samotnou podstatou návrhu, se jedná spíše o edukační “poznámku pod čarou”. Téma samoty, kontemplace a úniku do krajiny je v současnosti poměrně zastoupeným aspektem v krajinářském navrhování; tomuto návrhu se však podařilo k motivu přistoupit kreativně a dostatečně flexibilně, je dobře argumentován a srozumitelně představen.

Vítězka v kategorii Střední měřítko:

Andrea Šupová – bakalářská práce, pod vedením Miovská, Halamová – FAPPZ ČZU v Praze

Anotace

Údolí ticha Tato bakalářská práce je zaměřena na Krajinný plán malého měřítka. Řešené území se nachází v Údolí ticha“ v Březové u Hořovic, které je součástí CHKO Křivoklátsko. Hlavním cílem projektu bylo zlepšení prostupnosti krajiny jako reakce na kolektivizaci půdy v roce 1960′ a její dopad na prostupnost a rozmanitost české krajiny. Dalším cílem projektu byla podpora rozvoje místního cestovního ruchu a rekreace v chráněné krajinné oblasti. Zlepšilo se hospodaření s vodou, což vedlo k podpoře její ekologické udržitelnosti a biodiverzity pomocí vegetačních prvků a úprav krajiny. Na území projektu byly aplikovány nové metodiky a teorie. Jako konečné řešení byla navržena nová trasa přírodní stezky „Údolí ticha“ s interaktivními prvky. Součástí koncepce je zlepšení zadržování vody v krajině a návrh přírodních herních prvků, které podporují fyzický a duševní rozvoj dětí. V současné době je cílem projektu přilákat mladé lidi k životu na venkově a bojovat tak proti populačnímu růstu i územnímu růstu velkých měst.

Hodnocení poroty

Vítězný projekt kategorie “střední měřítko” porota ocenila zejména z toho důvodu, že je výborným zástupcem kvalitně vypracované studie/návrhu. Nastavuje laťku projektům, které představují solidní a zodpovědný přístup ke svému zadání za použití dostupných znalostí a při sledování současných trendů v péči o krajinu. Díky přehledné a příjemné prezentaci se porotci v návrhu snadno zorientovali a mohli tak ocenit všechny jeho aspekty od celkového konceptu po vybranou vegetaci.

Vítězka v kategorii Velké měřítko:

Diana Lučková – magisterské studium, Ateliér Sitta-Chmelová – FA ČVUT v Praze

Anotace

Vinořská promenáda Cesta, která přibližuje bohatství Vinoře prostřednictvím drobných zásahů do krajiny a iniciačních staveb. Voda, vegetace, prostupnost a zájmové body jsou čtyři základní stavební prvky celé promenády, které dohromady se svým umístěním tvoří zelenou enklávu kolem Vinoře. Čtyři vrstvy, které na sebe navazují, vytvářejí komplexní systém funkční krajiny. Hlavní myšlenkou návrhu je podpora místního bohatství a krajiny, o kterou je třeba pečovat a zacházet s ní jako s darem. Promenáda vede návštěvníka podél vodních toků a ploch, které jsou doplněny drobnými stavbami. Úkolem těchto drobných zásahů je vytvořit vztah člověka k danému místu. Hlavní okruh – promenádu doplňují menší vedlejší okruhy – pěší a cyklistické trasy. Návrhová vegetace má podobu alejí, sadu, pobytových luk se směsí květin a travin.

Hodnocení poroty

Procházka krajinou (tedy revitalizace prostupnosti) je dalším z často skloňovaných témat krajinářské architektury. Porota se rozhodla v kategorii “velké měřítko” ocenit právě takový projekt, a to pro jeho samotnou kvalitu a zejména pro jeho přehlednou až návodnou prezentaci. Právě díky ní totiž z návrhu znát množství práce, které se muselo odehrát v analytické fázi navrhování, jsou patrná jasná koncepční rozhodnutí a přístupnou formou, a to i širšímu publiku, představeny hlavní myšlenky i dílčí zásahy. Vzhledem k měřítku návrhu považuje rozkreslení vybraných stavebních detailů za nadbytečné nejen pro prezentaci, ale i pro projekt, přičemž však oceňuje samotné umístění a koncepční návrhy malých staveb v území, které jsou decentní a kultivované.

Vítězové v kategorii Krajinářské gesto:

Monika Briestenská, Petra Mlýnková, Rebeka Lučanová, Jan Peřina, Marika Janíková, Anna Vazačová, Petra Remutová, Veronika Grunwaldová, Aneta Cvrčková, Anežka Jirků, Jana Veselá, Markéta Mívaltová, Jakub Igaz – bakalářské i magisterské studium, ateliér Mléčka-Marek – FA VUT v Brně

Anotace

Les budoucnosti Vytváříme ucelený prostor, který je propojen s městem Olomouc. Toto město v srdci Moravy může čerpat z tohoto prostoru a nový prostor čerpá z města, čímž vzniká symbiotický vztah, který povyšuje oba prostory na vyšší úroveň. Struktura Lesa budoucnosti a mokřadů navazuje na prostředí lužních lesů kolem řeky Moravy na severu města a také na dění, které se v tomto prostředí odehrává, což dodává městskému prostoru environmentální význam. Změna charakteru území je drastická. Klíčovou podmínkou bylo udržitelné environmentální prostředí městského prostoru, kde les budoucnosti poskytuje městu určitou míru soběstačnosti v nejdůležitějších oblastech života, jako je voda a potraviny. Prostor je živou platformou pro proměnu lidských sídel a jejich udržení v probíhajících planetárních změnách, ale také pro proměnu lidského vědomí obecně.

Hodnocení poroty

Porota letošního ročníku se rozhodla hledat projekty kategorie “krajinářské gesto” v koncepční, teoretické až experimentální rovině. Vítězný projekt porotu zaujal kombinací naivity a odvahy ve svém přístupu k řešenému území a atraktivním zpracováním. Návrh obsahuje mnoho dílčích nápadů, zásahů a elementů, které je dobré ve veřejném prostoru často zmiňovat, aby se staly standardem. A ačkoliv jejich kombinaci ve výsledném návrhu nepovažuje porota za to nejlepší řešení ve smyslu krajinářsko-urbanistické studie, představuje pro ni právě krajinářské gesto – cenný podklad pro diskuzi mezi odborníky i laiky.