Stromy v historických centrech: kam patří – a kam už ne

Vysazovat stromy v historických centrech měst, která jsou často památkově chráněná, vyžaduje pečlivé plánování, důkladné projednání a precizní provedení. Právě tomu se věnoval další webinář programu Adapterra Nadace Partnerství, který se zaměřil na možnosti, jak pracovat s prostorovými, technickými i památkovými omezeními, jak vybírat vhodné dřeviny a výsadbová místa a jak v náročném prostředí městské zástavby pečovat o půdu i dešťovou vodu.

Lenka Křesadlová z Metodického centra zahradní kultury při Národním památkovém ústavu se věnovala zásadám umísťování výsadeb do památkově cenných lokalit. Miroslava Zadražilová a Jakub Czapek z architektonického a urbanistického studia MAAUS představili zkušenosti z přípravy a návrhu projektu obnovy historického Náměstí Republiky v Plzni..

Zásady práce se stromy v památkově chráněném prostředí

Stromy ve městech podle Lenky Křesadlové nejsou novým tématem. Někdy se říká, že vlastně stromy ve městech dřív nebyly, není to ale úplně pravda. Připomněla, že zeleň byla součástí měst už v minulosti, i když často v jiné podobě a s jinou funkcí, než ji vnímáme dnes.

V historických centrech je podle ní potřeba pracovat s prostorem citlivě a vnímat jeho původní funkci i vztahy mezi jednotlivými prvky. „Náměstí je předprostor těch velkých měšťanských domů a má s nimi komunikovat,“ vysvětluje. Pokud se prostor zaplní nevhodně navrženou výsadbou poblíž domů, může se tato vazba narušit. „Ve chvíli, kdy vytvoříme souvislou bariéru, tak vlastně tyhle funkce potom potíráme,“ poukazuje.

Naopak historicky byly stromy na náměstích vysazovány ve skupinách, které vždy byly spojeny s nějakou konkrétní funkcí – uvázání koní do stínu, stínění trhovců apod. 

Zásadní je proto nepřebírat řešení mechanicky, ale vycházet z konkrétního místa – musíme přemýšlet o tom, čím to místo je specifické, a to podpořit. Každé náměstí nebo veřejný prostor má jiné podmínky, které ovlivňují nejen jeho podobu, ale i možnosti výsadby. Důležitou roli hraje také podzemí. Historická centra často obsahují archeologické vrstvy i technickou infrastrukturu, které mohou zásadně omezit, kde a jak lze stromy vysazovat. 

Stromy podle Křesadlové nelze chápat jen jako vizuální prvek návrhu. „Stromy jsou živé organismy. To nejsou lízátka namalovaná architektem na papíře,“ podotýká s tím, že aby mohly fungovat, potřebují odpovídající podmínky i pod povrchem.

„To, co bychom pod stromu chtěli nahoře, bychom mu měli vytvořit dole,“ dodává s tím, že pokud vhodný prokořenitelný prostor chybí, výsadba podle ní nedává smysl. A dodává, že žádný strom je lepší než strom, který špatně roste a umírá.

Zkušenosti z praxe: návrh a realizace ve městech

Na vystoupení navázali Miroslava Zadražilová a Jakub Czapek ze studia MAAUS, kteří představili své zkušenosti z návrhu ve výsostně historickém prostředí centra Plzně. Jejich koncepce řešení prostoru vznikla díky architektonické soutěži, kde bylo stanovisko památkářů dáno už v zadání soutěže, památkáři se také zúčastnili výběru vítězného návrhu. Zásadní bylo jasné funkční zadání celého prostoru, včetně omezení dopravy a vytvoření prostoru pro lidi. 

Původní návrh byl rozdělen na dvě etapy, první z nich je již po roce a půl ve fázi výběru zhotovitele, což je v našich podmínkách ojedinělé. Další limit představuje koordinace s inženýrskými sítěmi pod povrchem a také již zmíněné archeologické vykopávky.„Snažíme se, aby tam stromy mohly být a vlastně všechny přesvědčujeme, že mohou z nějakých požadavků ustoupit, protože to jinak nejde. Je to úmorná práce, ale stojí to za to,“ popisují.

Linii prokořenitelného prostoru pro výsadbu situovali do pásu mezi stávající vedení kabelů, kde z hlediska archeologie je prostor již porušen či dříve prozkoumán. 

Webinář tak ukázal, že stromy do historických center patří. Jejich výsadba ale nemůže být univerzální ani rychlá – vždy vyžaduje práci s konkrétním místem, jeho limity i potenciálem.