Stromy neřeší vše, musíme dělat neoblíbené změny. Vědec popsal, proč je v Praze vedro

Další léto, další vlny veder a v ulicích Prahy se opět nedá vydržet. Město na dnešní teploty není stavěné, samo sebe ohřívá v začarovaném kruhu, říká expert na klimatická opatření Jan Macháč. Co k tomuto jevu přispívá a co jej naopak mírní, ukázal reportérům Aktuálně.cz na procházce centrem Prahy. Hovořil o tom, proč stromy u Masaryčky nevyřeší tepelný ostrov nebo která nová budova funguje nejhůř.

Blíží se konec července a Praha má za sebou další tropickou noc. Je zataženo, i přesto teploty v centru města opět stoupají nad 25 stupňů. Malým dětem pobíhajícím na náměstí před novým centrem Masaryčka to ale nevadí a nechávají se pokropit vodou z fontánek, které zde stříkají z dlažby zrekonstruovaného náměstí.

Děti v tomto prvku samozřejmě vidí jen zábavu. Jde ale o víc, upozorňuje reportéry Aktuálně.cz vědec Jan Macháč. „Jejich význam není jenom v tom, že se u nich lidé pobaví, umyjí se a ochladí si nohy. Ale také spolu se stromy přispívají k tomu, aby byla ulice o něco vlhčí. Vodních prvků Praha oproti jiným západním městům tolik nemá, takže tady to určitě dává smysl,“ říká.

Přemýšlet analyticky i nad takovými věcmi, jako jsou prosté fontánky na náměstích, je jeho prací. Macháč působí na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně jako environmentální ekonom, jeho hlavní oblastí zájmu je ale výzkum toho, jak se města přizpůsobují probíhající změně klimatu. Co dělají pro to, aby v ulicích nebylo takové vedro. „Klimatická změna probíhá, teplých dnů přibývá. A nemyslím si, že bychom stíhali na to úplně adekvátně reagovat,“ upozorňuje Macháč. 

Pár stromů tepelný ostrov nevymaže

Procházka nezačíná u centra Masaryčka náhodou. Právě zde se v létě vytváří vedle Holešovic a okolí O2 areny jeden ze tří hlavních tepelných ostrovů Prahy. Na jedné straně se hromadí teplo v trojúhelníku mezi nádražími Hlavní, Masarykovo a Florenc, na druhé v historickém centru Prahy. Větší zelené plochy by člověk pohledal. 

Po rekonstrukci, která zde proběhla v posledních letech, v ulici Na Florenci ale alespoň trochu přibylo stromů a ze štěrkových záhonů rostou květiny. A to Macháč chválí. 

„Předtím zde byla vyasfaltovaná ulice, kde se hlavně parkovalo. Nyní jsou na obou stranách stromy. Jsou zatím mladé, už nyní ale poskytují stín a umí vypařit i nějakou vodu a tím ochladí ulici. Jsou sázené v strukturálním substrátu, takže mají možnost zadržovat vodu. Mají dost prostoru, ne jako v betonových kobkách, kam se sázely dříve. Mohou tedy růst a současně zadržovat dešťovou vodu,“ říká.

Na druhou stranu podotýká, že ačkoli stromy lidem zpříjemní procházení ulicemi, problém tepelného ostrova zůstává. A výstavba nového centra Masaryčka skupiny Penta jej spíše zhoršila. Praze tak unikla příležitost alespoň trochu zmínit teploty v centru například výstavbou nového parku namísto další kancelářské budovy.

„Těch pár stromů nevyřeší problém husté zástavby budov, které nemají zelené střechy a světlé povrchy. Budova Masaryčky je obrovská masa. Ale rozumím tomu, že se developeři snaží zastavět co nejvíce území. Alespoň zelená střecha na ní to trochu kompenzuje,“ míní Macháč.

Město jako topeniště

Přesouváme se dále, přes náměstí Republiky k Václavskému náměstí. Zeleně ubývá, otepluje se a plně poznáváme, jak se město mění v topeniště. Na Praze jde poznat, že na dnešní teploty není vůbec stavěná. Slunce praží na dlažbu, na střechy, na fasády budov. Všechny tyto zpevněné plochy do sebe teplo nasávají. A v průběhu dne i noci ho zase vydávají zpět.

I proto v centru narůstá počet tropických nocí, kdy je nad 20 stupňů po celou noc, i tropických dní, kdy teploty přesahují 30 stupňů. „Oproti okraji Prahy zde může být o dva stupně více. A v porovnání s otevřenou krajinou i o sedm stupňů víc,“ říká Macháč.

Lidé uvnitř budov hledají úlevu použitím klimatizací. Jenže to teploty venku ještě zhoršuje. „Klimatizace ven vypouští teplo. Takže efekty se spolu vzájemně kamarádí a vytváří takový začarovaný kruh,“ dodává expert.

Pro lidi, kteří jsou vážně nemocní nebo jinak náchylní na vysoké teploty, mohou být důsledky fatální. „Dříve bývalo kolem padesátky úmrtí ročně, které souvisely s vyššími teplotami. Teď se pohybujeme na nějakých 90 úmrtích za rok,“ říká Macháč. I proto chválí také to, že se po rekonstrukci dolní části Václavského náměstí objevilo v prostoru více stromů. 

„Ale pořád jsme v historickém centru města, kde jsou možnosti velmi omezené,“ říká. Ačkoli centrum Prahy potřebuje nutně změnu, pravděpodobně nikde v Česku není zavádění adaptačních opatření proti změně klimatu tak složité.

Ulice historického centra jsou často úzké, těžko se hledají místa pro stromy. To ještě více komplikují inženýrské sítě, kterými je pražské podzemí protkané skrz naskrz. Na některých místech se stavbou zelených střech zase nesouhlasí památkáři. A kdy už se zde naskytla nějaká proluka, kde byla možnost vybudovat nový park, vzniklo zde třeba obchodní centrum Quadrio nebo komplex Drn. 

„Nutno ale říct, že prostor ke zlepšení tady je. Jenže to už by politici museli sáhnout k méně populárním opatřením,“ podotýká Macháč. Na mysli má omezení dopravy v centru Prahy. „Ano, mohli bychom sítě při rekonstrukci posunout, umístit sem štěrkový záhon i stromy. Ale zmizelo by třicet až čtyřicet parkovacích míst. A teď to lidem vysvětlete,“ říká u pasáže Platýz na Národní třídě.

Praha nezelená

„Tak tady vidíme krásně černou lepenku, která teplo pohlcuje úplně nejvíce. Lidí, co pracují v podkroví, mi je úplně líto,“ říká Jan Macháč opět na jiném místě. Do okolí se dívá z vyhlídky na střeše nově opraveného obchodního domu Máj a ukazuje na jednu z nejbližších budov v ulici Spálená.

Odtud jde vidět další příčina toho, proč se v létě Praha tak přehřívá. Slunce zde do sebe vpouští tisíce střech, jejichž povrch se v teplé dny může zahřát i na sedmdesát stupňů. A teplo se přes konstrukci dostává dolů a otepluje celou budovu i ulici.

I tomu se dá ale zabránit. V záplavě holých střech, ze kterých většinou trčí vývody klimatizace, lze zahlédnout i několik ostrůvků se zelení. Tento typ střech je dnes v některých západních městech, například v rakouském Linci, poměrně běžný. 

„Když chcete zateplit dům, tak na něj dáte polystyren, který vám to nějakým způsobem odizoluje. A zelená střecha má velice podobnou funkci,“ říká Macháč.

Proč tedy nejsou zelené střechy na více místech v Praze? V některých místech za tím může stát odmítavý postoj památkové péče, jinde finanční náročnost nebo obavy o to, že by budova neunesla nálož na střeše navíc z hlediska statiky. 

Například v Brně přitom už zelených střech rychle přibývá, a to i díky dotačním programům. Jejich vybudování navíc není tak složité. „Na běžné střeše by stačilo osm centimetrů substrátu. I toto stačí k tomu, aby se střecha ochladila i o 35 stupňů. Rozdíl určitě jde vidět,“ říká s tím, že jeho Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v současné době dělá experimenty na vlastní zelené střeše. Je třeba dodat, že budovy v některých z nově rostoucích čtvrtí například v Hloubětíně nebo na Žižkově už zelené střechy mají. 

I dnes se ale staví takové domy, které z požadavků současných teplot příliš nevyhovují. Krom tmavých povrchů a absence hospodaření s dešťovou vodou zmiňuje Macháč jako další problém nadužívání skla, které často slouží jako zrcadlo směřující teplo i do uličního profilu. Z tohoto hlediska nevychází příliš dobře dle Jana Macháče sedm let stará budova Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky.

„Možná z estetického hlediska je ta budova hezká. Ale tím, že je celá prosklená, byť s využitím speciální fólie tvořící předsunutou část fasády, tak se úplně neuvěřitelně v létě přehřívá a vyžaduje značné chlazení. Na nákladech na provoz budovy i její komfort při užívání to pak musí být znát,“ říká.

„S postupující klimatickou změnou bude čím dál více potřeba skloubit vzhled, funkčnost, odolnost budovy na klimatickou změnu a její vliv na okolí,“ uzavírá procházku.