Rozhovor s Václavem Cílkem: Jak přežít krizi a proč na zahradě nechat suché stromy

„Až si mladá generace uvědomí, že jí svět odevzdáváme zadlužený a zhuntovaný, začne se bránit a očekávám, že právě z toho se vyvine celospolečenské hnutí usilující o nastolení nových hodnot ve všech oblastech života,“ míní geolog, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek.

Ve svém osobním životě praktikujete řadu zásad trvale udržitelného rozvoje už léta.  Je o vás třeba známo, že nejezdíte autem, ale na cesty vyrážíte s batůžkem vlakem či autobusem. Právě automobilová doprava se přitom vyznačuje vysokou uhlíkovou stopou…

Řidičák mám od 18 let a dotáhl mě k tomu tatínek, ale nikdy jsem nejezdil a vlastně mi to vyhovovalo. Jinak ale nevím, jestli jsem dobrý vzor.

Vezměme to tedy popořádku. Jak se staráte o zahradu na své chalupě na Kokořínsku z pohledu současného alarmujícího snížení kvality půdy a hrozeb sucha?

O zahradu se starám, protože mi nic jiného nezbývá. Štípu dříví, prořezávám stromy, tu posekám kopřivy, tu odnesu klacky přesně v duchu přísloví Dobře se tomu poli rodí, po kterém hospodář chodí. Jinak má naše zahrada charakter přírodní zahrady, kde je pár starých jabloní, a pak tam jsou stromy, které tam vyrostly samy. Zahrada má 4 000 m2, což je docela dost, a co vyrostlo, to vyrostlo, a co nevyrostlo, má smůlu. 

Topím dřívím a briketami, popel vynáším na zahradu a kompostuju organické odpady. Nikdy jsme tam nepoužili žádná chemická hnojiva a lidé, od kterých jsme v r. 1980 chalupu koupili, pravděpodobně také ne, takže tato zahrada ještě nepoznala syntetická hnojiva a mohla by být ohniskem půdního edafonu (společenstvo organismů žijících v půdě – pozn. aut.). Když posekám trávu, nesbírám ji, ale nechávám ji tam ležet a stejně tak i tenčí větévky z prostřihaných stromů, aby půda nevysychala. 

Některé ovocné stromy mám pro okrasu, protože nedávají moc ovoce, ale líbí se mi tvar jejich koruny. Experimentálně jsem nechal na zahradě stát i dva uschlé stromy. Jednak kvůli hmyzu, protože některé druhy se můžou vyvíjet jen ve starých ovocných stromech, a jednak z důvodu mikrobiální diverzity. Některé mikroorganismy mají rády prostor mezi dřevem a odumírající kůrou a jinde je nenajdete. 

Pěstujete také zeleninu?

To většinou nezvládnu, protože se tam nedostanu ve chvíli, kdy je potřeba. Zkoušel jsem brambory, ale moc se mi to nedařilo. Naštěstí mám domluvu se zemědělcem, panem Mačurou, s kterým jsem dělal knížku o přírodních zahradách, a ten mi vždycky brambory přiveze. Chleba a brambory jsou, řekněme, základ jednoduchého a relativně zdravého jídelníčku, a když jsme schopni si k tomu vypěstovat si něco zeleniny, je to výhoda. Jinak je dobré mít svého farmáře.  

Jakou zátěž představuje pro životní prostředí potravinářský průmysl?

Z hlediska ochrany životního prostředí je hodně důležité šetřit jídlem a nevyhazovat ho, protože v něm jsou skryté obrovské emise. Kvůli vodě, umělým hnojivům, používání strojů atd. je uhlíková stopa výroby potravin obrovská. Smysl by mělo jíst méně a kvalitněji. Zdravé jídlo nemusí být drahé a je dobré vědět, že český zemědělec tak šetří umělými hnojivy, že značná část produkce je dnes téměř bio. 

V Británii se také teď ukazuje velká uhlíková stopa spojená s oblečením. Lidé ho mají tolik, že nevědí, co s ním, takže je dobré dávat si pozor, kolik kupujete oblečení, a to jsou možnosti, jak systém postupně přetvářet zezdola. Určitě v dnešní době potřebujeme mít kromě jídla také dobrý počítač nebo mobil, ale jinak je na místě tzv. zodpovědné utrácení. Když vidím nesmyslné reklamy na různé zboží, říkám si, že je čas se bránit tím, že budeme kupovat opravdu jen to, co nezbytně potřebujeme. Někteří lidé dnes zkoušejí nekupovat si žádné spotřební zboží, ale kdyby to udělali všichni, dopadlo by to s ekonomikou špatně. Zodpovědnost v uvažování, za co vydáváme peníze a kam jdou, je ale určitě téma dne. 

Mladí lidé si oblečení dnes už často vyměňují a chodí do second-handů, jak si konfekci pořizujete vy?

U mě je to náhodná záležitost. Mám rád pohodlné a praktické oblečení, ale nákup oblečení a bot mě opravdu nebaví. Co ale stále kupuju poměrně hodně, jsou knížky, také abych podporoval knižní trh. Jsem z generace, co má ráda knihy, gramofonové desky a cédéčka a nestačí mi mít někde něco uloženého virtuálně. Potřebuju to brát do ruky.

Dematerializace, kdy nám k životu bude stačit méně věcí, je dnes určitý způsob revoluce, ale zároveň i nutnost, protože na všechno asi ani nebudeme mít peníze…

Ano. Dá se počítat s epidemií chudoby, což způsobí velký šok a nejprve to pravděpodobně povede k nějakému destruktivnímu řešení. Pak se to snad překlopí v něco konstruktivního.  

Já a řada lidí kolem mě se snažíme žít šetrně a zhasínat třeba i ledkové zdroje, ale na druhé straně vidíte všude kolem stavbu obrovských budov nebo jejich bourání, což je energeticky velmi náročné, že si říkáte, zda má naše šetrnost vůbec smysl. Když byste spočítali emise na zbourání nějaké staré velké budovy a postavení nové, odpovídaly by ekologické stopě tisíců lidí za celý jejich život. Logicky se ptáte, kde na to ty firmy berou.

Také víme, jak je energeticky náročná živočišná výroba, takže i vy usilujete o nižší spotřebu masa v jídelníčku. Jak se vám to daří?

Konkrétně vám řeknu dnešní snídani. Snídám chleba s máslem a s něčím dalším a dnes jsem si k chlebu dal třetinu špekáčku a kus sýra. Normálně bych si dal špekáček celý. 

Prozradíte, jaké nás letos čeká léto? Přijde sucho?

Globální oteplení je necelých 1,5 °C, v Česku to může být plus 2 °C, což je rozdíl mezi Prahou a Budapeští, čili žádná katastrofa, ale přesto jiné počasí. Teď vyšla velká zpráva Evropské enviromentální agentury o dopadech klimatických změn, kde se píše, že když jsou průměrné srážky a oteplí se o 2 °C, výsledkem je sucho. Nebude to každým rokem stejné, ale některé části Čech a Moravy budou podléhat chronickému suchu už napořád, což znamená nižší úrodu. 

Dalším velkým tématem jsou odpady. Jak s nimi nakládáte? 

Odpad třídím a většina lidí v Praze prakticky nemůže dělat nic jiného. Česká republika je velmi dobrá v třídění odpadů, ale velmi špatná v jejich recyklaci, takže se část plastů spaluje. Celosvětový trend je, aby obalového materiálu bylo co nejméně. Určitě znáte, jak ještě dnes koupíte malou věc ve velké krabici, nebo je marmeládou naplněná jen půlka skleničky atd. 

V batohu mám stále nákupní tašku, abych při nákupu nepotřeboval další obalový materiál, a když u něčeho vidím velmi honosný obal, velmi zvažuju, zda si tu věc koupím. Beru to jako varování. A jestli kupuju plastové láhve s vodou? Nemám auto a musel bych je tahat v ruce, takže piju vodu z kohoutku a hodně piju čaj.

Prohlubující se všeobecná krize je podle všeho přechodovým obdobím přirozené cyklické proměny světa. Na vnější uklidnění se spoléhat nedá, a tak doporučujete spoléhat se uklidnění vnitřní. Máte na to nějaký recept? 

Někdy mi připadá, že problémy začínají být tak velké, že vnitřní harmonie už není možná. Řadu věcí, které se ve světě dějí, lidé běžně ani nevědí. Myslím si, že většina z nás bude brzy periodicky propadat do smutku a deprese, chvilku nám bude zle a pak zase najdeme odvahu. 

Nejdůležitější je být si vědom smyslu života i této doby a mít odvahu navzdory tomu, že jsme udržováni ve strachu. Vidím, jak psychologové a psychiatři mají plné ruce práce, a u zahraničních studentů z USA, s nimiž se potkávám, také vnímám silnou nenávist vůči vlastní vládě a ekonomickým institucím. Receptů na to, jak to přestát, je řada, protože každá generace potřebuje něco jiného. Vždy ale hodně pomáhá pracovat rukama a něco vytvářet. A také je důležité pěstovat dobré vztahy se všemi lidmi, s nimiž přicházíme do styku, a více se zajímat o komunální politiku. 

Foto: Václav Cílek