Rozhovor s krajináři z FA ČVUT o účasti na Festivalu zahrad v Chaumont

K zámkům na Loiře přijíždí miliony turistů obdivovat renesanční architekturu. Park honosného sídla Chaumont je ale navíc i výjimečným centrem současné krajinářské tvorby. Světová špička se sem každoročně snaží probojovat na Mezinárodní festival zahrad. Už podruhé se mezi ostřílenými profesionály prosadili také studenti Fakulty architektury ČVUT. Jak vypadal návrh, který zaujal porotu? Co symbolizovaly nakloněné cypřiše? Hovořili jsme s částí týmu – Davidem Šmídem, Václavem Suchanem a Terezou Havránkovou. Proč chtěli po francouzských organizátorech připravit stavební suť?

Kolik se na festival přihlásilo týmů?

David: Organizátoři ze 150 návrhů vybrali 24. Konkurence je celosvětová – většina týmů jsou profesionálové, postoupilo pouze pět studentských. O hlavní cenu tak bojujeme třeba s Kathryn Gustafson, která je autorkou slavné fontány – památníku věnovanému princezně Dianě v londýnském Hyde Parku. Pro profesionální studia je to důležitá reklama a mají za sebou také podporu svých externích dodavatelů. My jsme se vzdali i sponzorů mobiliáře, abychom do návrhu nezanášeli přebytečnou komerci.

Dělali jste si mezi sebou interní soutěž?

David: Ne, bylo to pozvolné společné hledání. Minulý rok byly zadáním biomimikry, letos jsme měli prezentovat ideální zahradu – velmi obecné téma. Nakonec jsme postavili náš návrh na tom, že ideál neexistuje.

Václav: V přírodě totiž nenajdete dokonalost, ale rovnováhu. Vyvíjí se, některé organismy umírají, jiné prosperují. Zahrada má dvě části – hledání a smíření, aby návštěvník pochopil, že ideálem je právě rovnováha.

Věděli jste, jak bude váš pozemek vypadat?

Václav: Všechny zahrady – je jich 24 – mají přibližně stejný tvar. V návrzích jsme pracovali s průměrem, který nám zaslali. Kurátoři pak vybírají místa co nejvhodnější pro konkrétní projekt. Nejde o čtverce, tvar pozemku popisují jako zvon. Až v lednu, když jsme přijeli na technickou obhlídku areálu, jsme zjistili, že naše plocha má jako jediná dva vchody, vedou do ní schody a je poměrně malá.

Tereza: Soutěžní pozemky na sebe přímo nenavazují. Mezi jednotlivými zahradami je dost prostoru a ta naše byla poměrně osamocená. Je těžší něco napasovat do neurčitého tvaru, klasický čtverec nebo obdélník je lehce uchopitelný.

David: Ale organický tvar zase není svazující svou pravidelností. Pomáhá i v improvizovaných podmínkách, není tolik vidět, když něco nedáte na osu, nebo přísně do středu. Naši zahradu jsme nazvali Akrobat, při hledání rovnováhy v životě totiž musíme pořád balancovat.

Pojďme si popsat návrh, co se v zahradě nachází a jak ji vnímají návštěvníci?

David: Ze schodiště vidíte na celou zahradu, ale vstoupíte do první části – disharmonie a nerovnováhy. Dokonce jsme chtěli, aby stromy vyrůstaly ze stavební suti, odpadního materiálu.

Václav: Organizátoři nám přislíbili, že odpad a cihly v areálu určitě najdeme. V březnu nikde nic, museli jsme improvizovat a hledat náhradní řešení. Zvolili jsme mix frakcí bílého kameniva (o dost luxusnější materiál než stavební suť), který tvoří kamenitou poušť.

David: Návštěvník přichází klikatící se cestou, která postupně vygraduje k centru – hypotetickému ráji. Z kamenů vyrůstají cypřiše, které jsou záměrně vysazeny pod úhlem, chtěli jsme v návštěvníkovi vyvolat nejistotu a stísněnost.

Dělá naklonění dobře samotným cypřišům?

David: Po delší době by se špičky stromů snažily narovnat. Je to ale dočasná výstava na šest měsíců. Organizátoři plánují, že je pak přesadí a využijí ve svém obrovském areálu.

Václav: Tvrdí, že se rostliny i materiál po výstavě recykluje, ale nevíme do jaké míry. V lednu jsme viděli pozůstatky zahrady našich kolegů z minulého roku. Třeba kameny mají v depozitáři, motivuje je udržitelnost i úspora financí.

A jak vypadá centrální část symbolizující ráj?

David: Umístili jsme sem fontánu – dva prameny, spojující se v jeden. Tělo vodního prvku je vyrobeno z polystyrénu, omotané konopným lanem a zakryté měděným víkem se dvěma otvory a přelivovou hranou. Všichni se divili, proč jako materiál používáme převážně polystyrén. Právě proto, že jde o dočasnou výstavu, dává použití tohoto materiálu větší smysl než nákladná výroba z kovu.

Václav: David nám připravil i různé prvky na 3D tiskárně. Pracovali jsme například s motivem rámečků, které divákovi znovu připomenou, že dokonalost je pouze iluze. A s odstupem si uvědomí, jak jsou lidé stále rozkolísaní mezi svými strachy a radostmi. Harmonii podporuje koberec bíle kvetoucích květin – astry, sasanky, kýchavice a třpytivé šalvěje. Rozrůstají se postupně během celého léta, vybírali jsme je také dle vůně. Ráj dotváří tři granátové jabloně, doufáme, že by i mohly plodit.

Tereza: Až do Chaumont pojedeš, kup pár granátových jablek v supermarketu a normálně je tam pověs! Aspoň na fotografování, ty tam vydrží dlouho.

(smích)

Václav: Ještě navoskovat, aby se správně leskla? Už vidím, jak tím bavím místní novináře. Ale aby se zahrady mohly rychle otevřít návštěvníkům, používají se třeba větší sazenice, než byste si koupili na svůj pozemek. Druhovou skladbu jsme museli měnit podle aktuálních možností místní školky. Po přípravě v Praze jsme na samotnou realizaci ve Francii měli 14 dní.

Na fakultě je obor krajinářská architektura relativně nový a vztahy s klasickými architekty se stále vyvíjí. Ovlivňuje vaše povolání, že je často závislé na veřejných institucích, jako jsou města?

David: Právě odevzdávám bakalářskou práci, ale už za sebou mám první realizaci. V Brandýse nad Labem jsme navrhovali skatepark. Města jsou častými klienty, občas se ale ozývají i lidé, kteří koupili statek či jinou usedlost a chtějí poradit s rozsáhlým pozemkem. A pak můžeš také dělat klasického zahradního architekta.

Tereza: Návrh zahrady je těžká disciplína a najít osvíceného investora je možná ještě složitější. Panuje u nás představa, že zahradu si každý poskládá sám. Pustíte si hobby magazín v televizi a hned víte, že v říjnu máte sázet čemeřice. Základním požadavkem je často bezúdržbovost. Na to klientům říkám: zkuste také žít bezúdržbově, jste stejná živá věc. Jak dlouho vydržíte nejíst, nepít a nestarat se o sebe?

Rozhovor vedl Pavel Fuchs