Města se mění. Ze Champs-Élysées bude „výjimečná zahrada“ a plevel je trend

Rostoucí teploty a častá sucha mění význam parků v evropských i amerických metropolích. Stejně jako jejich podobu. Jak bude zeleň ve městech vypadat?

Po dlouhá desetiletí byl New York považován za betonovou džungli. Když se jím procházíte nyní, na mnoha místech máte pocit, jako byste šli podél louky plné trav a kvetoucích rostlin. Ať už jde o ikonický zelený most High Line na místě zrušené železniční trati, nebo novější Little Island, veřejně přístupné osázené molo v Hudson River Parku.

New York přitom není jediný městem, které prochází podobnou proměnou, do budování parků se nedávno pustilo hned několik evropských metropolí. Urbanisté si konečně uvědomují klíčovou roli zeleně při ochlazování měst, která opravdu není malá. Podle studie amerického úřadu National Oceanic and Atmospheric Administration, o níž informoval National Geographic, ochlazují velké parky dané části města až o osm stupňů Celsia. V horkých dnech proto trávíme v parcích více času, ať už při jídle, posezení s přáteli nebo i při sledování kultury.

Park z bývalého nádraží ve Vídni

Například Vídeň proto intenzivně plánuje, jak zařídit, aby i při rostoucím zahuštění města zůstala dostatečná plocha zeleně na obyvatele. Vyčleňuje pozemky a připravuje rekultivaci brownfieldů na parky. Na jeden z nich by se do příštího roku mělo změnit třeba bývalé nádraží Nordbahnhof. Nově vznikající park Freie Mitte bude mít rozlohu 93 tisíc čtverečních metrů a obyvatelům města nabídne cyklistické stezky, skateparky i přírodní rezervaci.

Vodní prvky v Kodani a les v Paříži

Kodaň zase přebudovala historický park Enghavepark, založený téměř před sto lety, na „klimatický projekt“ – vznikly zde vodní nádrže a prvky, které mají pomoci zadržovat vodu v případě intenzivních přívalových dešťů, došlo k vysázení nových stromů. Biodiverzitu zvyšuje 11 tisíc trvalek a 220 tisíců cibulovin, které jsou nejen krásné, ale poskytují i dostatek potravy pro hmyz a drobné živočichy.

Pozadu nezůstává ani Francie, naopak: Paříž se dokonce rozhodla stát se do roku 2030 nejzelenějším evropským městem a do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality.

Ostatně před čtyřmi lety vyhrála pařížské volby starostka Anne Hidalgo právě s plánem masivního zezelenění města. Ten zahrnuje vytvoření několika městských lesů, plánovaná je výsadba 170 tisíc stromů. Jen loni v létě jich bylo vysazeno už přes 63 tisíc.

Ruku v ruce s tím jde budování cyklostezek, omezování rychlosti ve městě, lokální zákazy automobilové dopravy, ale i plánovaný zákaz aut s dieselovými a v relativně dohledné době i spalovacími motory.

Ačkoli některé městské lesy nakonec nebudou moct vzniknout, v souvislosti s olympiádou se mohou obyvatelé rozhodně těšit na les v blízkosti radnice Hotel de Ville – vysázený tu bude po skončení akce.

Do roku 2030 má projít masivní proměnou i slavný bulvár Champs-Élysées, ze kterého se má stát „výjimečná zahrada“. Více než 86 tisíc metrů čtverečních asfaltu nahradí chodníky, parky a záhony. Počet jízdních pruhů se sníží na polovinu a ve prospěch chodců má být rozšířeno i okolí Vítězného oblouku na náměstí Place de l’Étoile. Náklady celé přestavby jsou plánovány na 250 milionů eur.

Plevel jako nový trend

Rostoucí teplota, sucho i extrémní výkyvy počasí kladou na zahradní architekty nové požadavky i v tom ohledu, že je potřeba, aby parky přežily, aniž by byl jejich provoz náročný na spotřebu vody či údržbu.

Je to zanedbaná údržba, nebo nový trend? Tak mohli přemýšlet návštěvníci pařížských Tuilerijských zahrad při pohledu na záhony, v nichž se tyčily kopřivy. Právě ty se v posledních letech objevily v řadě okrasných záhonů i truhlíků nejen ve Francii, ale i v dalších zemích.

Vysazování rostlin, které byly donedávna považovány za plevel, se stalo novým trendem. Jsou odolné, nevadí jim ani znečištěné ovzduší a přežijí lépe sucho.

Tenhle trend byl asi nejsilněji vidět loni na slavné zahradnické přehlídce Chelsea Flower Show, která se v Londýně koná již přes sto let a na níž zahradníci a zahradní architekti soutěží se svými návrhy.

V řadě expozic byly vidět kopřivy, pampelišky, ostružiní. „Plevele hrají při obnově půdy významnou roli. Když je půda narušena, plevel je to první, co zmizí. Jsou to pionýrské rostliny, které vstupují do půdy a opravují ji,“ vysvětloval médiím v roce 2023 význam plevele anglický zahradní designér Clewe West, několikanásobný medailista z této show.

Do své kompozice zde v roce 2023 zahrnul 19 druhů plevele, aby ukázal, jak důležitou roli hrají v biologické rozmanitosti.

Letos tento trend sice malinko ustoupil permakultuře, ale přesto se neztrácí a je jasné, že formální a přísně upravené zahrady ustupují, podobně jako na zalévání náročné anglické trávníky.

Česká televize zase nedávno informovala, jak česká města mění kvůli teplu a suchu složení zeleně. Místo smrků se tak v ulicích můžeme setkat s cedry, místo lípy srdčité jsou to akáty a ginkgo biloba.

Potrava nejen pro oči

S klimatickou změnou souvisí ještě jedna věc: stále častěji se můžeme setkat s důrazem na zahrady, které mají nejen okrasné funkce, ale nabízejí i obživu – nejen lidem, ale i ptákům a drobným živočichům.

Mezi čistě okrasnými rostlinami se tak organicky objevují takzvané edimentals, rostliny a keře, které jsou okrasné a zároveň jedlé. Tenhle termín použil poprvé zahradník Stephen Barstowuž před deseti lety, teprve nedávno začal tento koncept získávat na popularitě.

Ať už jde o letničky, trvalky, keře, nebo stromy, jsou nejen krásným doplňkem zahrad, ale nabízejí také chutné a často velmi výživné plody, listy, kořeny nebo květy, které lze konzumovat. Týká se to stejně veřejných zahrad i těch soukromých.

Příkladem jsou levandule, šalvěj nebo muchovník. Jejich výhodou přitom je, že nejsou tak náročné na údržbu, zároveň jde jejich sázení ruku v ruce s důrazem na udržitelnost a soběstačnost.

Když se vrátíme k Chelsea Flower Show, v zahradě designéra Harryho Holdinga pro charitativní projekt School Food Matters v roce 2023 bylo osmdesát procent rostlin jedlých.

„Edimentální rostliny patří mezi ty, které jsou pěkné na pohled, jedlé a zpravidla žijí tři roky nebo déle, tedy jsou to trvalky. Tradiční pěstování potravin je spíše sezónní jednoletý cyklus. Ale u těch edimentálních rostlin platí, že jakmile je jednou zasadíte nebo zasejete semena, jsou odolné a mají dlouhou životnost,“ uvedl o svém konceptu Harry Holding, který za zahradu získal cenu návštěvníků a zároveň stříbrnou medaili od poroty.

Změnou je, že tyto rostliny sázíte do jiných forem výsadby, aniž byste je oddělovali na okrasné a užitkové, jako se to dělalo tradičně. „Rostliny nemají jen jeden účel: proč bychom měli trvalky držet odděleně v tradičním dlouhém okraji a jedlé rostliny omezit na kuchyňskou zahradu nebo pozemek?“ vysvětluje Harry Holding.

Edimentals jsou jmenovány jako jeden z největších zahradních trendů pro letošní rok. Může to působit zábavně – jako by se tím zahradní design vracel do svých prvopočátků, kdy zahrady sice plnily okrasnou funkci, ale obvykle byly uspořádány z věcí určených k jídlu.