Města mění péči o trávníky. Méně sekají, fandí mozaikám a Praha má speciální louky

Tuzemská města kvůli většímu suchu a vysokým letním teplotám mění péči o travnaté porosty. Méně sečená tráva totiž pomáhá zadržovat vodu v půdě a ochlazuje okolí. Nový přístup navíc prospívá i hmyzu.

Sucho a vysoké teploty v letních měsících mění péči o trávníky ve městech. „S ohledem na klimatickou změnu město více přizpůsobuje rozložení sečí aktuálnímu průběhu počasí. Posouvá se první seč a zohledňuje se aktuální stav trávníků,“ uvádí Radka Štědrá, mluvčí olomouckého magistrátu. „Snažíme se také o zlepšení druhového složení trávníků,“ dodává.

Méně sečené trávníky se lépe vyrovnávají s extrémními teplotami a srážkami. Zadržují podstatně více vody a následně ochlazují okolí odpařováním. Udržovat vodu v travních porostech pomáhá i mulčování, tedy ponechání části posečené trávy na místě.

Seče se třikrát až šestnáctkrát ročně

Travní porosty se v posledních letech ve městech sečou méně. Nejde však stanovit univerzální pravidla pro všechny plochy. Pobytové trávníky v parcích a v okolí dětských hřišť se upravují nakrátko pravidelně. Louky a luční porosty stačí kosit dvakrát ročně.

„Termíny závisejí na aktuálním počasí. Pokosená hmota se obvykle suší, a je proto potřeba trefit se do několika dnů bez deště. Při těchto dvou sečích se nehledí na výšku porostu,“ uvádí Jana Komrsková, náměstkyně primátora hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí.

České Budějovice rozlišují plochy podle intenzity zátěže a využití na tří-, pěti- a desetisečné. „Plochy, které lidé využívají nejintenzivněji – dětská hřiště, parky, pobytové louky – se sečou desetkrát za rok, pokud to klimatické podmínky dovolí,“ uvádí Tomáš Kubeš, vedoucí odboru správy veřejných statků Magistrátu města České Budějovice.

Brno seče intenzivně využívané travnaté plochy ve městě přibližně osmkrát za rok. Méně využívané se upravují jednou až pětkrát ročně. Olomouc využívané plochy seče pětkrát ročně. Hradec Králové nejvíce vytížené trávníky upravuje osm- až šestnáctkrát za rok podle počasí.

Jedno posekání zkrátí trávu nanejvýš o třetinu

Na intenzitu úpravy travních porostů má vliv teplota a množství srážek. Trávník by se neměl upravovat při teplotách vyšších než 26 °C a v období sucha. K úpravě by také mělo docházet pouze správnou technikou.

„Travnaté plochy sečí snižujeme vždy pouze o třetinu celkové výšky listů trav před sečí. Na požadovanou výšku se dostaneme postupně více sečemi následujícími několik dnů po sobě. Podporujeme tím dostatečné zesílení trávy,“ vysvětluje Mirek Lupáč z Komise životního prostředí městské části Praha 3. Všechny stroje by navíc podle něj měly být vybaveny zařízením proti seseknutí drnu.

Nejnovějším trendem je mozaiková seč. Jde o metodu, kde se část plochy ponechá neposečená. Takto upravené travnaté plochy se dají najít v Písku, Českých Budějovicích, Praze, Liberci či Hradci Králové. „Neposekání části travního porostu má velký vliv na regulaci městského klimatu, zabránění vysoušení půdy, zachycování vody v krajině nebo také na snižování prašnosti ve městě. V neposlední řadě je ponechaná tráva vhodná pro řadu živočišných druhů a zvyšuje biodiverzitu,“ vysvětluje Karel Pešat ze správy veřejné zeleně Technických služeb města Liberec.

Lidé mozaiky nechápou

Ponechání vysokých travních porostů alespoň na nějaký čas má velký význam pro některé druhy hmyzu. „Mnoho druhů bezobratlých, jejichž housenky a larvy se vyvíjejí na travách nebo bylinách, potřebují získat čas, aby u nich mohl proběhnout celý vývojový cyklus – z vajíčka přes larvu, kuklu až po dospělce. Pokud se vegetace kosí v krátkém intervalu, nemůžeme počítat s motýly a mnohými brouky, plošticemi nebo kobylkami,“ říká Komrsková.

„Nevýhodou je složitost této seče, a pokud se využívá v intravilánu města, občané ji často nepochopí,“ uvádí Jana Kodymová, mluvčí Magistrátu města Liberec. Nespokojenost s mozaikovou sečí ze strany občanů potvrzuje i Lupač. „Lidé na takové trávníky reagují jako na nepořádek, nevýhodou je také diskomfort alergiků,“ vysvětluje.

Zadržování vody ve městech pomáhají také luční porosty, které jsou zároveň vhodným prostředím pro hmyz a řadu menších živočichů. Najít však vhodnou lokalitu pro nové luční porosty ve městech je kvůli zástavbě problematické.

„Jedná se většinou o plochy u sídlišť, kam občané chodí a požadují tam pravidelnou údržbu,“ popisuje Kodymová. Poslední plocha blízká lučnímu porostu byla podle ní založena na pozemku velikosti jednoho hektaru v blízkosti libereckého letiště.

Speciální osivo pro hlavní město

Ani České Budějovice luční porosty často nezakládají. „Využíváme porostů současných a v některých odlehlých částech parků, například Stromovky, je porost záměrně ponechán svému životu a je udržován pouze minimálně,“ uvádí Kubeš.

Nové luční porosty se zatím daří tvořit v Praze. „Hlavní město prostřednictvím odboru ochrany prostředí zakládá každoročně několik nových lučních porostů, a to za použití osiva Pražská regionální směs, což je unikátní osivo sbírané odborem ochrany prostředí na jiných botanicky hodnotných lokalitách Prahy a speciálně připravované pro konkrétní lokality v závislosti na bohatosti půdy a vlhkostních poměrech,“ uvádí Komrsková.

Správa travních porostů ve městech spadá mezi mnoho subjektů. Úpravu mají na starosti městské části, veřejné instituce či soukromí vlastníci pozemků. Přístup k péči se tedy může v závislosti na majiteli pozemku lišit.

„Odbor ochrany prostředí MHMP vydal v roce 2019 metodické doporučení, jak udržovat různé typy travních porostů nacházejících se ve městech v horkých a suchých obdobích roku. Tato metodika byla nabídnuta všem hlavním správcům městských trávníků, včetně všech městských částí. Každý ale může k sečení přistupovat jiným způsobem. Mimo jiné i proto je stávající údržba trávníků v Praze v různých částech města odlišná,“ dodává Komrsková.