„Krize nás učí měnit města rychleji. Lidé mají stejný cíl a spojí se,“ říká šéfredaktor časopisu Monocle Andrew Tuck

Kde se na světě žije nejlépe? Tím se zabývá magazín Monocle už 15 let. Každoročně vytváří žebříček nejpříjemnějších metropolí, na jehož nejvyšších příčkách se často umisťují Kodaň nebo Curych. Tým časopisu také pořádá konference, a hlavně píše o příbězích, které architekturu a urbanismus mění k lepšímu. Šéfredaktor časopisu Andrew Tuck byl moderátorem Summitu evropských měst a pro CAMP popsal, co je z jeho pohledu ve městě důležité, jakou radu by dal (nejen) pražskému primátorovi nebo čím nám covidová a energetická krize mohou prospět.

Krize jako impuls pro změnu

Co si mohou města vzít z nedávných krizí jako covidová pandemie, válka na Ukrajině, inflace a energetická krize? Jak se promění?

Doufám, že budou jiná v mnoha ohledech. Covid měl i své přínosy. Pochopili jsme důležitost fyzického a psychického zdraví nebo že potřebujeme zeleň a čerstvý vzduch. Týká se toho například téma dostavby balkonů na staré obytné budovy, o kterém jsme psali v Monoclu. Když mají lidé možnost vyjít ven, úplně se jim změní život. Během pandemie jsme pochopili vliv domácího prostředí na naše zdraví a jeho smysl. Zjistili jsme, že své domovy musíme stavět jinak.

Má nějaké výhody i současná energetická krize?

Ta bude ještě komplikovaná a náročná. Ale doufám, že lidi donutí měnit věci rychleji. Například v Británii máme problém s nedostatečnou izolací. Ze spousty domovů uniká teplo a nejsou příjemné pro život. Na krizích se pozitivní aspekty hledají obtížně. Spousta lidí zemřela kvůli covidu a možná jich spousta zemře i následkem energetické krize. Ale může se z ní stát impuls pro změnu, jak města vylepšit, aby byla energeticky efektivnější. V problémových situacích si lidé uvědomí, že sdílí společný cíl a spojí se. To je myslím pozitivní.

I malé kroky dělají život lepším

Pod vlajkou časopisu Monocle jste vydali knižního průvodce pro lepší budování měst. Představujete v ní úspěšné změny v různých metropolích po celém světě. Urbanisté v Curychu se například zaměřují na úpravu vodních ploch, Tokio se zase snaží o dobrou průchodnost města. Proč to někde jde, a jinde ne?

Města mají různá společenská pravidla. Například severské země jsou založené na sociálně demokratickém smýšlení, takže je pro ně velmi jednoduché zajistit obyvatelům služby. V porovnání s New Yorkem nebo Los Angeles jsou také menší. A nadto jsou bohaté. Proto bychom je neměli vidět jako univerzální srovnávací měřítko. Můžeme se od nich inspirovat, ale nemůžeme být ve všem jako oni.

Myslíte si tedy, že když se města snaží být příjemnější pro život, největší překážkou jsou peníze?

Spousta věcí, které dělají města lepšími, se zdají být drahé – například infrastruktura. Ale když se po městě procházíte, zjistíte, že to jsou maličkosti, co dělá život příjemnější. Dostatek místa na sezení, venkovní lavičky, stolky, misky, ze kterých mohou pít psi. To jsou drobné projevy lidské vřelosti, které ale zásadně mění situaci. V ulicích bychom se neměli cítit bezmocně. Když se podíváte na příklady spousty měst, najdete tu osobnosti, které mají vizi. Jeden člověk může udělat hodně. Nemusíte vždycky čekat na zastupitelstvo, až vydá nová opatření. Pokud ale chcete přijít s velkou změnou, měla by přijít postupně. Zároveň je klíčové zapojit místní obyvatele a dát jim možnost vyjádřit se.

V jednom rozhovoru jste řekl, že starosta může mít daleko větší vliv na život obyvatel než premiér nebo prezident. My si povídáme během Summitu evropských měst – máte nějakou radu, kterou byste chtěl evropským starostům předat?

Všichni primátoři z této konference zavádí velmi praktická opatření. Předseda vlády může přijít o svou pozici, když kolabuje ekonomika nebo je nestabilní měna. Ale starostové dohlíží na konkrétní věci: funguje vzdělávací systém? Máme vyvezený odpad? Myslím si, že oni tu radu znají. Měli by se zaměřit na nezbytné služby, být otevření diskuzi a vytvářet města, ve kterých se mohou zapojit opravdu všichni obyvatelé. Nechcete vytvořit rychlé město, které ale vyhovuje jenom jedné části společnosti.

Balanc mezi kvalitní žurnalistikou a prostorem pro všechny

V Monoclu otevíráte nejednu zásadní diskuzi. Daří se to, přestože nemáte sociální sítě, což je dnes pro většinu společnosti primární zdroj informací a platforma pro vyjádření?

Ohledně sociálních médií jsme udělali specifické rozhodnutí. Neřekli jsme, že se tam nikdy nepřesuneme. Ale chceme iniciovat rozhovor, který není založený na tom, že na sebe pokřikujeme. Nemyslíme si, že naše hodnoty dokážeme předat v omezeném počtu znaků. Charakter magazínu Monocle vyžaduje část vašeho času. Musíte se posadit a přečíst si ho. V rádiu dáváme lidem větší prostor, aby mohli předat svoje příběhy. Ten by v tradičním zpravodajském médiu nedostali. Snažíme se konverzaci trochu zpomalit a pečlivě naše publikum vyslechnout.

Jak navazujete kontakt s publikem, které si nemůže dovolit luxus papírového časopisu?

Proto máme bezplatné rádio. Možná to tak nevypadá, ale i bez sociálních médií toho nabízíme zdarma hodně, možná až moc. Kromě celodenního rádia také každý týden vydáváme kvalitní newsletter, na webu otevíráme tři nejlepší články z každého vydání magazínu a pořádáme sérii akcí. Některé jsou dražší, jiné můžete navštívit za 15–20 eur. Magazín sice stojí víc, ale jsme díky tomu schopni zajistit kvalitní reportáže. Například na Ukrajinu jsme vyslali tým dvou korespondentů a fotografa, kteří cestovali po zemi dva týdny a my jim museli zajistit bezpečí. Jediná možnost, jak tohle dokážeme financovat, jsou zisky z prodeje magazínu. Je to celé o rovnováze – jak dokázat zapojit co nejvíce lidí a současně být schopni dát zaměstnancům férové ohodnocení a vyslat je i do zahraničí.

Vidíte Monocle jako platformu pro výměnu názorů na reformu měst do budoucna?

Každý týden vydáváme podcast The Urbanist, kde jsme se věnovali třeba přístupnosti pro lidi s postižením nebo pro nevidomé a další. To je celkem odvážné téma. Chceme širokému publiku ukázat, že můžeme města navrhovat jinak. Psali jsme také o tom, jak by města vypadala, pokud by měla být přívětivější k dětem, proč není v čele urbanistických institucí mnoho žen a jak by se města měla postavit k následkům hnutí Black Lives Matter. To jsou všechno otázky, které musíme do diskuze zahrnout. A pak každoročně organizujeme zasedání Quality of Life Conference, které se zabývá budoucností měst.

Poslechněte si podcast The Urbanist o Summitu měst.

Město zdrojem absolutního štěstí

Jak si představujete město příjemné pro život?

Po městech bychom měli chtít to nejzákladnější – možnost snadné orientace, průchodnost mezi jednotlivými částmi nebo možnost projet skrz něj na kole či metrem. Neříkám, že bychom neměli mít auta. Pohyb je totiž to nejdůležitější. A to nejen ve fyzickém slova smyslu, ale také sociálně. Města by měla nabízet spoustu možností. Stěhujeme se sem, abychom si splnili sny, žili lepší život, vzdělávali se, pracovali. Chceme poznat nové lidi, mít přístup ke sportu nebo kultuře. Takže bezproblémové jsou ty metropole, kde najdete směs zajímavých aktivit, jež vám umožní stát se jejich součástí a nejsou moc drahé.

Co vás osobně dělá ve městě šťastným?

Zvláštní věci. Chci tu mít pocit absolutního štěstí. To se někdy nedaří ani v těch nejlépe naplánovaných městech, která mohou být chladná a nepříjemná. Mám rád, když město umí překvapit. Když zahnu za roh a najdu něco, co nečekám, například kvalitní umění ve veřejném prostoru. V našem Quality of Life Survey prosazujeme ideu, že města mají fungovat 24 hodin denně a opečovávat své obyvatele.

Mluvil jste o pohybu, jak se po městě přepravujete vy?

U mě je to rozmanité. Hodně jezdím na kole, mám psa, takže také chodím nebo jezdím metrem. Autem jezdím spíš mimo město. Většinou si nedokážu představit cestu bez kola, protože je to dnes často nejrychlejší.

Když plánujete cestu, je příjemné mít možnosti. Někteří nemohou jezdit na kole například kvůli věku, fyzickému stavu nebo místě, kde žijí. Všichni bychom chtěli města s méně auty a skvělou hromadnou dopravou. Někdy ale starostové zavedou zbytečně přísná opatření proti motoristům a to může způsobit komplikace. Například když se dělník potřebuje dostat do práce v noci a není pro něj jednoduché pohybovat se bez auta, nechce se mu jezdit přes celé město na kole. Měli bychom víc odpouštět a být otevření potřebám různých lidí.

Andrew Tuck je šéfredaktorem globálního lifestylového magazínu Monocle už od jeho počátků v roce 2007. Časopis každý rok tvoří Quality of Life Survey, kde zjišťuje, která města nejvíce dbají na život svých obyvatel. Monocle také pořádá konference, na kterých se setkávají urbanisté, architekti a další odborníci a diskutují o tom, jak vylepšit život ve městech. Andrew Tuck je editorem nakladatelské série The Monocle Book Collection a moderuje podcast The Urbanist. Žije v Londýně.

Ve spolupráci s CAMPem Tuck moderoval Summit evropských měst, pořádaný v rámci českého předsednictví Komise Evropské unie. Setkali se zde starostové metropolí a řešili budoucnost Ukrajiny a městský život.