Kde jsou dobré parky? V Berlíně i v Koperu, v Českých Budějovicích i Brně. Co mají společného?

S krajinářskými architekty Markétou a Petrem Veličkovými jsme se také sešli v jednom dobrém parku. Je to park Čtyři dvory v Českých Budějovicích, který navrhli. Nic se tu nesázelo, vše vyrostlo přirozeně.

Petr Velička a Markéta Veličková |foto:Karolína Vránková, Český rozhlas

Park Čtyři dvory využívá principu sukcese. „To je úplně přirozený proces, který probíhá v přírodě,“ vysvětluje Markéta Veličková. Rostliny místo postupně osidlují podle svých zákonitostí. „Vyrostly tu traviny, vyrostly keře a pomalu začínají narůstat stromy. Ve chvíli, kdy začnou růst bychom to měli začít řídit a rozhodovat se, co tu nechat a co tu nenechat a kde chceme les a kde chceme louku,“ popisuje krajinářská architektka, která má spolu s manželem Petrem Veličkou ateliér MP Architekti.

Proces je to dlouhý a má svoje úskalí, o nichž jsme mluvili. Ale po čase místo obsadí přirozená vegetace. „Ve středu Berlína v parku Am Nordbahnhof to funguje, je tam krásný březový les,“ říká Markéta Veličková. Jaké mají další oblíbené parky?

Náměstí ve Stříbře |foto:MP Architekti

Mluvili jsme také o tom, jak do práce krajinářského architekta vstupuje politika. Někdy se započatý projekt na park nebo jiné veřejné prostranství zastaví jen kvůli tomu, že se vyměnili lokální politici. Je těžké se s tím vyrovnat? Podle architektů je, ale nemají jinou možnost. „Je to takový duševní trénink,“ směje se Petr Velička.

Mluvili jsme také o práci jejich učitele, zesnulého krajináře Ivara Otruby. Předal jim principy, které spolu s kolegy sepsali do Manifestu krajinářské architektury: „Motto je jednoduché, propojení s místem a ctění genia loci,“ shrnují krajinářští architekti.

S Markétou a Petrem Veličkovými o parcích, kulturní krajině. A dokonce (trochu) i o psech.

autor: Karolína Vránková