Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie

Podpora biodiverzity ve městech, ochrana přírody a principy udržitelného městského designu jsou teď velmi živá témata. Přispět k jejich řešení by mohla i místa, jež jsou vymezena pro mrtvé.

Celý život nám připomínají vlastní smrtelnost. Přesto na ně nezanevřeme a z běžného pohledu do map měst i vesnic to vypadá, že se jimi schválně obklopujeme. Dokládá to i kompletní statistika územní struktury sídel. Ta Česku připočítává 6258 obcí, zatímco nekompletní statistika Ministerstva pro místní rozvoj vede v patrnosti 5779 pohřebišť. Nejspíš proto, že je jednou budeme všichni potřebovat, jsou hřbitovy, nově zřizované i ty letité a zarůstající, zkrátka všude.

Právě to široké hřbitovní pokrytí, které není vlastní jen Česku, ale prakticky všem lidmi zasídlených zemím světa, mohutně inspirovalo výzkumníky k zajímavému počinu. Yuval Itescu z Katedry evoluční a environmentální biologie Univerzity v Haifě a Jonathan M. Jeschke z Leibnizova institutu (IGB) Berlínské univerzity se rozhodli vyhodnotit environmentální hodnotu hřbitovů. Zní to trochu zvláštně, ale chtěli stanovit, jak vlastně hřbitovy přispívají životu kolem.

Pokud to ale domyslíme do důsledků, dává to docela smysl. Pokud budeme v územních plánech měst hledat prostor, s nímž se – často ani v horizontu staletí – nehýbe; prostor, který je téměř imunní vůči developerským počinům, rozrůstání zástavby, přeložkám silnic, výkopům nebo jiným terénním úpravám, jsou to právě hřbitovy. Jsou jedním z těch vůbec nejstabilnějších prvků toho jemného a velmi proměnlivého tkaniva infrastruktury lidských sídel.

Tuhle svou „nehnutelnost“ mají přitom etnicky, kulturně i nábožensky pojištěnou. Na hřbitovech židovských i muslimských nesmí být lidské ostatky exhumovány. Je to garance toho, že zůstanou tam, kde jsou. Mnoho hřbitovů pochopitelně původně vznikalo mimo vlastní sídla, takříkajíc za hradbami. Ale s postupným rozrůstáním zasídlení se staly integrovanou součástí zástavby. O to víc pak vynikla jejich „přírodní“ podstata.

„Jsou to často jediné ostrůvkovité skvrny zeleně v šedé zástavbě měst,“ říká Itescu. A Jeschke k tomu dodává: „A protože na většině existujících hřbitovů rostou stromy, mají pozitivní vliv na městské prostředí. Snižují teplotu, zvyšují vlhkost, čistí vzduch od znečištění a prachu, produkují kyslík.“ Pochopitelně tím k sobě přitahují pozornost nejrůznějších organismů a stávají se útočištěm rostlin a živočichů.

Život na hřbitovech

Teď jen, jak moc dobrá nebo významná útočiště jsou; jak výrazný ochranářský potenciál se s nimi vlastně pojí.

Kvůli zodpovězení této otázky se do toho oba badatelé pustili přes systematický přehled literatury, vědeckých prací, které dosud jednotlivě hodnotily biodiverzitu (živočichů, rostlin a hub) hřbitovů, v kontextu s biodiverzitou (živočichů, rostlin a hub) v okolním městě. Postupně analyzovali sedmdesátku takových studií, které mapovaly hřbitovy padesátky měst sedmadvaceti zemí světa. Oni to celé poslepovali, propojili a vyhodnotili.

První velký závěr jejich studie je ale o dost menší senzací, než by se dalo čekat. Ne tedy, že by přítomnost hřbitovů ve městech z hlediska zastoupené bioty nebyla znát. Ale nebyl to až tak výrazný efekt, jak se očekávalo. To smířlivé vyhodnocení zní tak, že hřbitovy mají nižší nebo alespoň stejně vysokou ochranářskou hodnotu, jako některé jiné městské zelené plochy. Nedá se tedy říct, že městský hřbitov je lepší než městský park nebo zahrada.

I když to tak, v poněkud detailnějším vyhotovení, vlastně trochu pravda je.

Hřbitovy totiž hostily – na úrovni těch jednotlivých měst – mírně vyšší podíly původních druhů rostlin, než třeba botanické zahrady a institucionální zeleň. Naopak druhová bohatost a podíly unikátních druhů byly nižší na hřbitovech než ve zbytcích přírodních areálů a v botanických zahradách. Přitom ta ochranářská hodnota hřbitovů byla pro živočichy ve srovnání s parky podobná, ale parky měly vyšší hodnotu pro rostliny.

„Celkově jsou tedy hřbitovy pro městskou biodiverzitu a převážně původní biotu obecně přinejmenším stejně cenné jako některé jiné zelené plochy,“ shrnují to oba výzkumníci. A doplňují, že pro jejich náboženský a kulturní význam pravděpodobně zůstanou tyto zřídkavé ostrůvky zeleně i v dlouhodobém horizontu nedotčeny. V dobrých plánech na uchování a podporu diverzity, ochrany přírody a udržitelného městského designu by měly být zahrnuty.

Se hřbitovy by se tedy do budoucna mělo počítat. Nejen kvůli jejich nezbytnosti pro mrtvé, ale i pro živé.