Bez hrobů, uren a rakví. Architektka navrhla hřbitov s možností zkompostování těla

Lidé se stále více zajímají o ekologičtější způsob života. Málokdo se ale zamyslí nad tématem udržitelného způsobu odchodu z tohoto světa. Představte si, že v budoucnosti nepůjdete navštívit místa posledního odpočinku svých zesnulých na hřbitovy, jak je znáte teď. Pojedete autem nebo MHD za město na takový malý výlet do přírody. Do pietní přírody.

Architektka Blanka Solár navrhla koncept hřbitova jako krajinného prvku v okolí měst a obcí. Pietní biocentrum je vizí hřbitova 21. století. Je bez hrobů, uren, věnců nebo rakví, ale zato v krajině, ve které to žije a která má smysl. Takový přírodní hřbitov by totiž pomáhal krajině i ptactvu.

„V Česku je velký problém, že máme velké monokultury, tedy velká pole, a není tu dostatečná motivace budovat remízky a biocentra. Protože pro druhovou diverzitu jsou důležitá i místa, která neprodukují žádné plodiny,“ říká Blanka Solár s tím, že takové pietní místo může představovat v budoucnu i ovocný sad nebo třeba louka plná modrých chrp. 

Přírodní hřbitov podle jejího návrhu by mohl vypadat tak, že by v něm byl systém chodníků nebo vyvýšených dřevěných lávek. Mohly by tam být rozhledny a konkrétní místa, kde by lidé zapalovali svíčku. „Šlo by tam postavit i nějaké malé útulny, místa k zastavení, rozjímání nebo nějaké symbolické struktury, třeba symbolický průchod mezi těmi různými biotopy a vlastně i prostředími a světy,“ popisuje architektka. 

Popel nebo zemina

První, co člověka napadne, že by se do takových míst pohřbíval nebo rozptyloval popel zemřelých. Možná by to byly takové přírodnější rozptylové loučky. Samotný popel ale není pro mnoho rostlin žádná výhra. I s tím návrh na hřbitovy budoucnosti počítá. Řešením by mohla být stepní biocentra, kde jsou rostliny, které vyžadují živinově chudou půdu a popel jim za určitých podmínek prospívá.

Samotný proces kremace navíc není zrovna nejekologičtější. V USA a v Německu se ale už začíná s novou metodou, takzvanou terramací. Jedná se o proces kompostování lidských ostatků, kdy se tělo za 30 dní promění na kubík zeminy. „Taková podoba ostatků by se skutečně do té přírody úplně vrátila. A to nejenom na té symbolické úrovni, ale skutečně do toho přírodního cyklu,“ podotýká Blanka Solár. 

První kompostovací zařízení začalo fungovat v roce 2021 v Seattlu. Pořád je to tedy nový způsob nakládání s lidskými ostatky a zní kontroverzně. Bude trvat, než si na tuhle možnost lidé zvyknou. A vypadá to, že v Česku na to budou mít ještě docela dost času. U nás to zatím není kvůli zákonům možné. 

Problémy současného pohřebnictví

Než vznikne něco nového, je třeba vypořádat se s tím starým. Blanka Solár je tedy zároveň členkou sdružení Poslední stopa, které se zabývá nedůstojností a neekologičností současného systému pohřbívání i nevyhovující legislativou. 

Nedůstojné je podle spolku například nakládání s lidskými ostatky. „Málokdo totiž ví, že náhrobní kameny jsou často dováženy z Asie. Nebo že urny, do kterých se zpopelněná těla dávají, jsou malé, a tak se do nich popel z jednoho člověka nemusí vejít kompletně.“

„Nakládání s takzvanými přebytky popela je velmi citlivé téma,“ uvádí architektka. Na problémy současného pohřebnictví upozorňuje se spolkem Poslední stopa například v rámci putovní výstavy Hřbitov bez hrobů, pietní biocentrum?, která je nyní k vidění do 17. února v prostoru Olga v pražských Strašnicích.

Skrze příběhy hrobníka upozorňuje výstava na současnou situaci, která má často daleko do představy lidí o věčném odpočinku a klidu po smrti. Nedílnou součástí výstavy je právě i vize nových pohřebišť. Pietní biocentra zapadají do krajiny, ale neznamená to, že by chyběla označení míst uložení ostatků.

„Místo pochování by mohl označovat plochý kámen nebo vysazená trvalka. Mohly by se tvořit mohylníky, které dělali už staří Slované. Takže bychom se k tomu mohli vrátit. Hrob by vypadal jako nějaký vyvýšený útvar a pozůstalá rodina by tam mohla vysadit právě třeba tu trvalku,“ upřesňuje svoji vizi Blanka Solár.