Christiane Löhr

Letošní léto bude v Galerii současného umění a architektury vyhrazeno německé umělkyni Christiane Löhr.

Typickým rysem její tvorby je proměna organických materiálů s přirozenou křehkostí a citlivostí na propracované struktury, které jsou základem nových forem. Pomocí nich pak přivádí přírodu a civilizaci do vzájemného dialogu. Jejím stěžejním zájmem je zkoumání prostoru a forem prostřednictvím pro sochařství netypickými materiály.

Charakter materiálů, které Christiane Löhr používá, mohou vzbuzovat mylný dojem, že svůj zájem upíná pouze na rostliny a živočichy. Hlavní důvod této volby je třeba hledat již v autorčině dětství, odkud pramení jak vztah k těmto materiálům i jejich znalost. Nelze nezmínit ani zkušenost, kterou nabyla během studií v atelieru Jannise Kounellise – vůdčí osobnost italského uměleckého hnutí „Arte Povera“, pro které bylo právě používání známých předmětů každodenního života, jako sochařského materiálu příznačné. 

Christiane Löhr se narodila v německém Wiesbadenu v roce 1965, nyní žije v Kolíně nad Rýnem a nedaleko italského Pratu. Po studiích egyptologie, archeologie a historie na Univerzitě Friedricha Wilhelma v Bonnu a výtvarné výchovy a germanistiky na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči začala v roce 1996 již zmiňované postgraduální studium umění u Jannise Kounellise na Umělecké akademii v Düsseldorfu. Má za sebou nespočet samostatných i kolektivních výstav po celém světě. Jen namátkou lze z posledních pěti let připomenout: 2015 Galerie Jasona McCoye, New York, japonské Taguchi Fine Art, Tokio a Vangi Sculpture Garden Museum, Shizuoka. V roce 2016, Fondazione Museo Pino Pascali v Polignano, Kunsthaus Baselland ve švýcarském Basel / Muttenz, 2017 opět Tokio a Wooson Gallery, Daegu v Korei, 2018 Skulpturenpark Waldfrieden / Nadace Antony Cragg ve Wuppertal. 2019 Galerie Werner Klein, Köln. Galerie Torre Pellice / Turin Bernier / Eliades, v řeckých Aténách. V loňském roce pak v Museo Capodimonte, Neapol a Studio Trisorio, rovněž v Neapoli. Její díla jsou zastoupena v mnoha muzeích a význačných soukromých sbírkách. V roce 2016 získala ocenění Pino Pascali Award a v roce 2018 grantovou cenou Nadace Shifting Foundation v Kalifornii.

Její sochy z přírodních materiálů (semena, květy, rostliny, trávy, plody etc…) mohou evokovat jak předměty denní potřeby, tak i architekturu. Jako například chrám vzniklý vrstvením semen břečťanu, kopule ze stébel trávy, polštářky z chmýří. Fyzicky drobná a křehká díla, chce se říci až přehlédnutelná, v sobě však při bližším ohledání odkrývají silné konstrukce dominující svému okolí. Jedním z oblíbených materiálů Löhr jsou také koňské žíně. K použití tohoto materiálu ji podnítil její vlastní kůň tím, jak věnovala pozornost jeho zvířecím vlastnostem i prostředí, kde žije. Příležitostně používá pro své skulptury i předměty vytvořené člověkem, ať už jsou to síťky na vlasy, nebo například jehly. Rovněž u nich klade velký důraz na jejich základní formu a strukturu, které velice senzitivně využívá stejně jako materiály přírodní.

V samotném přístupu autorky k  sochařství lze vystopovat jistou afinitu v tvorbě dávných předků, u nichž byl patrný důraz kladený na pečlivost a detail. V jedné z charakteristik její tvorby v rámci výstavy v Tokijské galerii Taguchi Fine Art zaznělo, že „ prostřednictvím rozmluvy s materiálem a jeho okolním prostorem Löhr zkoumá matematické zákony, sílu, řád a strukturu za tímto viditelným světem, které dávají základ přírodě a organickým hmotám, přičemž usiluje o nalezení toho, co dává tomuto světu jednotu a spojuje jej“. 

Neodmyslitelnou součástí autorčina díla je rovněž kresba. Kresba olejovými pastely a grafitovou tužkou, ač se vyznačující organickým tvaroslovím není nikdy reprodukcí předlohy, nýbrž černými mentálními abstraktními tvary či liniemi rozdělující dvojrozměrný bílý prostor a tvořící nový řád, vymezení se silným vnitřním napětím.

Výstava v Domě umění nabízí premiérově možnost seznámit se na našem území s tvorbou této pozoruhodné umělkyně, jejíž dílo se vyvíjí prostřednictvím přímého kontaktu s přírodou. Ve světle jednoduchosti použitých materiálů nás vtahuje do senzitivního poetického světa imaginární architektury. Architektury lehké a křehké, ale zároveň stabilní a silné.