Zahrada vznikla jako součást zaopatřovacího ústavu pro vojenské veterány, který byl postupně stavěn mezi lety 1707 a 1748. Stavbě hospitálu předcházela výstavba lázní, zámku a hostinských zařízení, které na druhém břehu Labe zřídil šlechtic František Antonín Špork. Nejprve zde vznikl kostel Nejsvětější Trojice, na který navázala průčelní křídla hospitalu, jež byla později rozšířena kolem nádvoří, v poslední fázi výstavby uzavřené jižním křídlem hospitalu. Z počátku 18. století pochází také bylinková zahrada za budovou hospitálu, která sloužila k rekreaci lázeňských hostů. Po příchodu řádu milosrdných bratří v roce 1743 a zprovoznění hospitálu se zde pěstovaly léčivé byliny zásobující místní lékárnu U Granátového jablka (pojmenována podle znaku řádu, symbolu znovuzrození) a také ovoce a zelenina pro kuchyni hospitálu. Podle dobových rytin byly záhony na zdejším jílovitém podloží vyvýšené.
Zahrada byla prakticky využívána cca do roku 1938, kdy museli milosrdní bratři budovu opustit a lékárna i hospitál samotný tak přestaly sloužit původnímu účelu. V následujících letech byl objekt využíván jako sklad arizovaného majetku, sídlo liberecké hospodářské školy, vlastivědné muzeum a od roku 1942 jako župní polepšovna pro mladistvé delikventy. Po válce přešel hospitál pod státní správu a byla zde provozována léčebna dlouhodobě nemocných i pobočka krajského archivu. V osmdesátých letech byla zahrada upravena po vzoru francouzských zahrad a rozdělena na 16 uvnitř zatravněných čtvercových polí ohraničených zimostrázem a habry. Roku 1995 byl areál prohlášen za národní kulturní památku.
V roce 2009 proběhla k záměru obnovy architektonická soutěž. V rámci celkové rekonstrukce areálu v letech 2010–2015 byla obnovena i bylinková zahrada – ve dvanácti čtvercích se tak znovu pěstují léčivé rostliny a zelenina na celkem 144 záhonech, z cizokrajných rostlin jmenujme např. pelyněk ´Coca cola´, líčidlo americké či oměj vlčí mor, z ovocných stromů zde nalezneme třešně, jabloně, hrušně, mišpule a kdouloně. Střed zahrady se čtyřmi zatravněnými poli lemují barokní sochy svobodných umění, živlů a ročních dob od Bartoloměje Zwengse, do ohradní zdi byly zabudovány sochy putti. V rámci rekonstrukce byl odstraněn nevyhovující skleník a rekonstruován zahradní domek – sušárna, kde by měla být umístěna expozice o pěstování bylin a vývoji zahrady. Nový skleník se nachází poblíž bývalé sýpky a skýtá zázemí zahradníkům, kteří v něm pěstují citrusy a další exoty.
Autor článku: Mgr. Kateřina Tobišková