Červený Kostelec je osmitisícové české město mezi Hradcem Králové a česko-polskou hranicí. Nachází se zde spousta hodnotné architektury zejména z meziválečného období, kromě mnohého jiného vila továrníka Theodora Keyzlara (dnes základní umělecká škola) od architekta Josefa Gočára.
Jedním z nejdůležitějších veřejných prostranství je prostor mezi školami, revitalizovaný na základě návrhu, který vypracovali 2021architekti spolu s kolegy a kolegyněmi z Laboratoře architektury země a uspěli s ním v soutěži v roce 2016.
Na jižní hraně prostranství je frekventovaná cesta, od jádra území ji odděluje hmota pavilonu. Pavilon je orientován tak, aby ortogonálně ohraničoval jádro území, vytyčoval na jihu podél cesty nezbytný prostor na parkoviště a zároveň ponechával pohled na neoklasicistní budovu městské spořitelny z roku 1928 od architekta Jindřicha Freiwalda se sochami od Otakara Švece. Dnes je zde část městského úřadu, školka a několik bytů. Pavilon byl navržen tak, aby poskytl prostor pro malý gastro provoz.
Prostor severně od pavilonu ohraničují z boku školní budovy, na severu divadlo od architekta Roberta Dvořáčka (projekt realizovaný na základě soutěže konané před 100 lety), severovýchodně se otevírá prostor do sadu, ke hřbitovu a k sokolovně.
Přímo u pavilonu je hřiště s dostatkem prostoru pro různé herní prvky, fontánu a posezení. Hřiště umožňuje pěší prostupnost a průhledy všemi potřebnými směry.
Již během krátkého provozu se ukázalo, že během teplých měsíců je prostor pro děti školou povinné natolik atraktivní, že bylo nutné provozní hodiny fontány nastavit tak, aby začala stříkat až po zahájení školního vyučování. Učitelé si totiž stěžovali, že děti chodí do školy mokré.
Autorská ambice byla soustředěna do pár bodů lokality, jinak se návrh snažil zejména podpořit stávající kvality prostředí. Doplnění přestřešení vstupu do základní školy bylo navrženo tak, aby tvarově a materiálově korespondovalo s původní budovou natolik, aby působilo, jako by tam bylo od její výstavby.
Severní polovina prostoru je formálnější, s ústředním pomníkem od kosteleckého sochaře Břetislava Kafky. Pomník původně vznikl k uctění obětí první světové války. Během druhé světové války byl demontován a uschován v zahradě vily autora, po jejím skončení byla doplněna jména obětí nacistů a padlých během druhé světové války a pomník byl reinstalován v roce 1946. Kompozice chodníků, zpevněných ploch a mobiliáře je symetrická. Tišší charakter prostoru a možnost sezení se ukázaly vhodné pro vyučování v exteriéru. Během pár měsíců po otevření si ho škola osvojila.
Potrvá ještě pár let, než osázené stromy nabudou natolik dostatečné výšky a tvaru, aby řada javorů na ulici 17. listopadu výrazněji zastínila pokračování uliční linie a aby koruny stromů na hřišti a u památníku poskytly během léta dostatečný chládek.
2021 architekti, překlad a úprava redakce