Klášterní zahrady byly po čtyřiceti letech devastace ve velmi špatném stavu, z oranžerie zbyly jen trosky, rozpadlé terasové zdi a poničený gloriet „Josefka“. Veškeré dochované výsadby a stavby byly ale v podstatě z Dientzenhoferovy přestavby v 1.pol. 18. století. Hlavním úkolem atelieru tedy bylo především vrátit tomuto jedinečnému dílu původní podobu. V případě oranžerie se jednalo o znovupostavení stavby, ze které zbylo jen torzo. Atelier vycházel hlavně z dobové fotodokumentace a vzpomínek posledního zahradníka pracujícího v klášteře, p. Karla Morávka, který se obnovy oranžerie nedožil o 1 měsíc.