Cílem úprav bylo nejenom vytvořit prostor příjemný a bezpečný pro jeho návštěvníky, ale zároveň ukázat, že je možné i uprostřed města najít kousek „divoké“ přírody s jejími obyvateli. Děti mohou vidět na vlastní oči, z jakých květů má maková panenka sukni nebo jak dlouho trvá, než ze semínka vyroste třeba květ cinie. Také zde mohou zjistit, že jablko neroste v igelitovém sáčku v supermarketu a chutná úplně jinak, když se utrhne přímo ze stromu. Na podzim si pak mohou posbírat pod keřem lískové ořechy. Možná Vám to přijde samozřejmé, protože jste jako děti měli možnost se volně pohybovat po bližším i vzdálenějším okolí domova. Dnes už ale většina dětí tento luxus nezažije – proto jsme jim chtěli dopřát kousek „divočiny“ uprostřed města. Parčík je často využíván pro svůj přírodní charakter také žáky blízké základní školy, kteří zde mohou vidět ekologii v praxi.

Při úpravě pozemku byl kladen důraz na maximální zachování vzrostlé zeleně a cílem bylo vytvoření prostoru nejenom klidového, ale i naučného. Na obvodových plochách jsou vysety tzv. květnaté louky, které díky menšímu počtu sečí (2-3x ročně) nádherně kvetou obrovským množstvím lučních květin typu vlčí mák, kopretiny, zvonky, silenky, heřmánek, stračky, chrpy a dalších. Na dvou květinových záhonech u odpočívadel nejsou květiny vysazovány z předpěstovaných sazenic, ale jsou zde vysety ve směsích květin, které postupně nakvétají. Plochy uprostřed parčíku a v okolí hracích prvků jsou osety travobylinnou směsí, která sice nesnese parametry anglického trávníku, ale bez nutnosti pravidelné zálivky a chemického ošetřování snese intenzivní sešlap.

Staré postupně odumírající stromy zde byly ponechány také pro to, aby si návštěvníci parku uvědomili aspekt stárnutí. I starý částečně odumírající strom má v ekosystému důležité místo, protože poskytuje úkryt a potravu mnoha drobným živočichům. Avšak v jejich blízkosti jsou už nasazeny stromy nové, které za pár let nahradí odumřelé jedince.

Zajímavostí této akce byla šetrná realizace, takže byly zachovány nejenom staré ovocné stromy, ale i část původních travnatých porostů – např. válečky s rozrazilem nebo místa s kobercem jahodníku. Také přesun hmot při stavbě chodníků a sedací zídky byl minimální, protože přebytečná zemina se využila na dva zatravněné kopečky se skluzavkou a visutým mostkem, což je jedno z nejoblíbenějších míst dětí.