Stávající charakter parku lze nejjednodušeji charakterizovat jako krajinářský park 19. století. Setkávají se zde dva protipóly – zeleň pečlivě udržovaná versus zeleň přírodní, divoká. Tuto polaritu bylo třeba v parku zachovat, neboť mu dodává jedinečný ráz. Husté obvodové výsadby tak byly návrhem řešeny minimálně, pouze v návaznosti na funkčnost a obohacení biodiverzity porostů. Také cestní síť – v nedávné době rekonstruovaná – zůstala beze změn, pouze byl upraven povrch živelných cest v jižní části parku.

Nová úprava parku nabízí jeho návštěvníkům větší efekt kvetoucích, celoročně atraktivních výsadeb, renovovaný a doplněný mobiliář, a bezpečnější a snazší možnost pohybu v zahuštěném porostu pod budovou sokolovny. Co již není na první pohled tak zřejmé, jsou protierozní opatření na výrazně svažitých místech bez vegetačního pokryvu. V parku byla na několika místech realizována také opatření pro zadržování srážkové vody (jemné terénní modelace), vedoucí ke snížení rizika zaplavování parkových cest a navazujících objektů. U cenných jedinců vzrostlých dřevin bylo v několika případech přistoupeno k mikroinjektáži, která má zabránit výraznému prosychání dřevin při dlouhodobě snížených srážkových úhrnech. Nové pobytové molo u restaurace Klamovka slouží návštěvníkům parku k posezení a občerstvení, zároveň je reminiscencí tanečního parketu, kterým byla Klamovka ve své době vyhlášená.

Koncept navržených úprav byl konzultován také se specialisty na parkové úpravy z NPÚ, se kterými byly vytipovány vhodné trvalkové směsi do okrasných záhonů a určená podoba mobiliáře, který byl upravován na míru lokalitě.