Na území Juliánovského náměstí se původně nacházel hřbitov, založený kolem roku 1865. V 60. letech 20. století zde vzniklo jedno z prvních panelových sídlišť u nás. Projekt připravili architekti v čele s Pavlem Krchňákem, na návrhu veřejných prostranství se podílel krajinářský architekt Ivar Otruba. V době revitalizace již byly některé ze zdejších stromů i více než sto let staré a znamenaly problém pro bezpečnost kolemjdoucích.

Městská část se tudíž rozhodla obnovit náměstí, které typově odpovídá spíše parku, a vytvořit zde příznivé mikroklima v letních měsících, kdy tudy proudí lidé mezi dětským koupalištěm s bezchlorovou vodou a polyfunkční budovou. V rámci obnovy zeleně byly kvůli provozní bezpečnosti odstraněny dřeviny v nejhorším stavu a zcela odstraněny keřové skupiny, stávající stromy ošetřeny řezy a bylo vysazeno dvacet nových listnatých stromů.

Nově zde byly instalovány nádrže s kapacitou 20 000 litrů, zachycující dešťovou vodu stékající ze zpevněných ploch náměstí. Voda z nich slouží k zalévání nově vysazených trávníků i stromů, což byl dříve v letním období hlavní problém dané lokality.

V rámci rekonstrukce byly rozšířeny zpevněné plochy před multifunkční budovou s obchody, vydlážděny vyšlapané stezky skrze náměstí. Byl doplněn mobiliář LIMPIDO od mmcité a zprovozněna kašna s vápencovou sochou Vysočina od Jiřího Marka z roku 1959, která představuje ležící dívku se spojenýma rukama nad hlavou a její druhá, neopracovaná strana krajinu Vysočiny

Autor článku: Kateřina Tobišková