Po smrti Tomáše Bati, byl zelený pás završen reprezentativním proskleným památníkem. Proměna Gahurova odkazu začala a pokračovala v roce 1961, kdy byla v dolní části prospektu – v řešeném území – osazen pomník komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, po němž bylo město přejmenováno. Pomník byl v roce 1990 deinstalován, prostor zůstal neřešen a na místě Masarykových škol bylo v roce 2007 postaveno Kongresové centrum a rektorát Univerzity Tomáše Bati.

Řešení revitalizace GP vzešlo z veřejné architektonické soutěže, iniciované po komunálních volbách novými radními města Zlína.

Naším hlavním záměrem se stalo naplnění základní a na první pohled jednoduché ideje „Projít a nepřerušit“. Projít – umožnit lidem volný pohyb v prostoru, který je kultivovaný, čistý, přehledný a funkční, nepřerušit – cíleně reagovat na koncepci F. L. Gahury. Tedy vztahovat projekt jak k lidskému, tak k urbanistickému měřítku. Tento záměr byl zrealizován prostřednictvím modelace terénu plynulým vypnutím tvaru travnatých ploch do podoby mírných kopečků a vybudováním nových chodníků zapuštěných pod úroveň terénu. Pro vzdáleného pozorovatele tak vzniká dojem, že území je zatravněné a celistvé, nepřerušený pás zeleně se opticky sčítá a vytváří efekt trávníkového zrcadla. Uvnitř GP naopak nově vzniklý terén chrání odpočívajícího chodce od rušné křižovatky. Každý si může pohodlně sednout na zvýšené obrubníky nebo přímo na trávník, který je zátěžový a předurčený k pobytu. Nové trasy odkazují na již existující chodníky v horní části GP, které v diagonálách rovněž protínají travnatou plochu a spojují jednotlivé objekty internátů po obou stranách. GP je místem křížení a pohybu většího počtu lidí, proto je i v návrhu zdůrazněn moment křížení protínajícími se cestami pro pěší.

Autorem výtvarného díla je Jiří Valoch. Dílo tvoří krátké textové sdělení – „pokaždé úplně jiná slova“, které je šestkrát zopakováno napříč celým prostorem na kolmých stěnách obrubníků. Význam díla je otevřený mnoha interpretacím – věta může vyvolat emoci, nést osobní sdělení diváka-chodce, který se v prostoru nachází. Ve vztahu k pomníku Klementa Gottwalda, který se v prostoru v minulosti nacházel, můžeme „pokaždé úplně jiná slova“ chápat jako memento, připomínku poukazující na relativitu a pomíjivost veřejných pomníků, politických systémů – i relativitu samotných slov.