Máchadlo v intimním zákoutí pod úpatím tzv. Židovského kopce vzniklo patrně v 18. století a díky místnímu kupci a muzejníkovi Quidonovi Šimkovi vešlo ve známost také pod názvem „Kašinka u Panenky Marie“ podle studánky s vyobrazením Madony, která je jeho součástí. Příjemné prostředí, osazené lavičkami pod korunami kaštanů, se těšilo velké oblibě a mělo takřka „lázeňský“ charakter. Původní funkce máchadla se postupně začala měnit na okrasný vodní prvek. Dílčí úpravy místo doznalo v roce 1941, kdy místní stavitel František Vlach upravil tvar nádrže.

Zásadní proměnou prošel prostor po roce 2005, kdy spoluautor rozsáhlých úprav veřejných prostranství ve městě, architekt Aleš Burian, vypracoval projekt na jeho rekonstrukci. Mimo zajištění dvou vodních pramenů a osazení dřevěného „mola“ po obvodu podsvětlené vodní plochy projekt zahrnoval také předláždění ulic Mariánská a Na Máchadle, ale i restaurátorské práce na Kašince Panny Marie, kterou obnovili studenti místního Institutu restaurování a konzervačních technik – dnes Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Obnovené máchadlo je dnes jediným vodním prvkem v historickém jádru města, mimo zámecké návrší.

Text, fotografie a náčrty jsou ze zdroje Litomyšlský architektonický manuál https://lam.litomysl.cz/